Slovenská, ukrajinská nebo vietnamská: Cítí se menšiny u nás jako doma? Jak si děti z menšin zachovávají své jméno v českém prostředí

Svět není neměnný. Mění se hranice zemí, slučují se, rozdělují, vznikají nové samostatné státy. A lidé migrují. Prchají před válkou, za svobodou, příležitostmi, lepším žitím. Tak to v historii bylo vždy a je stále. V Česku je historicky silná slovenská, německá, polská či romská menšina, v posledních desetiletích se stalo domovem mnoha lidí s ukrajinskými či vietnamskými kořeny. Tíhnou jejich srdce k původní domovině, nebo se cítí být plnohodnotnými Čechy?

Kvíz: Ako rozumiete po slovensky? Víte, co jsou čučoriedky? Zkuste dát kvíz na plný počet bodů, zvládnout by to měly nejen Husákovy děti

Slováci: Kulturně k sobě máme stále blízko

Slovenská jména bývají českému uchu velmi blízká, což je dáno nejen geografickou a jazykovou blízkostí, ale i společnou historií v rámci Československa. Vkus na jména máme v obou zemích dost podobný, a to i o téměř třicet let po rozdělení našich zemí. V top desítce nejoblíbenějších jmen u našich sousedů nechybí Sofia, Eliška, Ema, Viktória a Natália, jejichž počeštěné varianty najdeme také na vrcholu tuzemského žebříčku nejoblíbenějších jmen.

Mezi chlapci je v obou zemích číslem jedna Jakub, ve slovenské top 10 následují jména Jakub, Adam, Oliver, Tomáš, Šimon, Filip, Tobias a Martin, které nechybí ani v české top 20. Oblíbené jsou krátká, mezinárodní jména jako Ema, Mia, Nina, Nela nebo Sára, mezi chlapci Alex, Adam nebo Ján. Populární jsou i cize znějící jména, jako latinská Diana, hebrejská Tamara nebo řecká Timea či Damián. V Česku jsou stále oblíbenější retro jména na Slovensku zatím tolik nerezonují.

Ukrajinci: Jméno jako symbol

Druhou nejsilnější menšinou u nás je ukrajinská. Od roku 2022 navíc přišly do České republiky vlivem války na Ukrajině stovky tisíc Ukrajinců, především žen s dětmi. Mnoho z nich zde zůstalo dlouhodobě, snaží se integrovat do zdejšího systému a jejich děti začaly navštěvovat české školy a školky. Ukrajinská jména nejsou v Česku přechylována, naopak, zůstávají autentickým vyjádřením původu dítěte. Rodiny si často přejí, aby si jejich děti zachovaly svou kulturní a jazykovou identitu, včetně jména. Jméno je v tomto ohledu silný symbol.

Nejčastější ukrajinská jména se v mnohém podobají ruským či slovanským jménům obecně. Ukrajinci tradičně volí jména s pravoslavným nebo historickým původem, často inspirovaná světci či národními hrdiny. U chlapců převažují silná a krátká jména s tradičními kořeny, jako Artem, Ivan, Bohdan nebo Kyrylo. U dívek jsou oblíbená melodická, jemná jména s měkkým zakončením, jako Sofija, Marija, Anastasija či Alina.

Vietnamci: Zachovat tradici, nebo předejít problémům?

Počátky vietnamské přítomnosti v Československu sahají do 50. let minulého století. Utekli sem před válkou, ale i za lepším vzděláním a kvalifikací. Růst menšiny podpořila i socialistická spolupráce mezi tehdejšími komunistickými režimy. Přišli ze zcela jiného kulturního i náboženského prostředí, s odlišným jazykem i jeho výslovností. A stejně jako se oni museli prát s češtinou, pro Čechy bylo obtížné vyslovit jejich jména. 

U vietnamských dětí je tak běžné, že mají dvě jména – jedno používané v rodině (např. Bích, Tuấn, Hương), druhé „české“, snadno vyslovitelné ve škole (např. Anna, Tomáš). Někteří rodiče si přejí, aby se dítě co nejvíce integrovalo a předešlo nepochopení, posměchu nebo administrativním komplikacím. Generace Vietnamců, kteří u nás žijí od dětství nebo se zde již narodili, dokonce pro vlastní potomky volí raději ryze česká jména nebo světově znějící jména s anglickými kořeny. Žijí zde a plánují tu svou budoucnost, dětem tak volbou jména mohou usnadnit střet se spolužáky i úřední administrativou.

Romové: Chválí zvukomalebnost, přírodu i trendy

Romská jména v České republice představují pestrou směs kulturních vlivů – od tradičních slovanských a biblických po moderní mezinárodní trendy. Romové často volí zvukově výrazná, melodická a neobvyklá jména, která v sobě nesou prvek individuality a touhy po jedinečnosti. Mezi dívkami jsou oblíbená jména jako Vanesa, Nikola či Sabrina, u chlapců například Kevin, Mario, David, Damián. Mnohá jména přejímají z telenovel, populární kultury nebo zahraničí,  libují si také ve jménech, z nichž čiší luxus a bohatství. Děti tak mohou nést neobvyklá jména jako Esmeralda, Omar, Rolex nebo Šeherezáda. 

V některých rodinách se vedle oficiálního jména používá i jiné jméno v rámci komunity. Taková přezdívka má často zdrobnělý charakter a původ v přírodě, fauně a flóře. Volba jména je v romských rodinách často kolektivním rozhodnutím a může být vnímána jako výraz identity, kulturní hrdosti nebo odlišnosti od většinové společnosti.

Symbolické gesto i každodenní realita

Výběr jména je tak nejen rodinným rozhodnutím, ale i kulturním vyjádřením. Mnoho rodin chápe ponechání původního jména jako akt hrdosti na své kořeny. Zároveň ale čelí tlaku systému – od matrik po školy – který preferuje jednodušší, „české“ podoby.

Snad v každé školní třídě je dnes alespoň jedno dítě z rodiny s jinou než výhradně českou národností. V posledních letech se tak situace pomalu mění. Díky větší informovanosti, kulturní osvětě i snaze škol zohlednit diverzitu se zvyšuje ochota respektovat různorodá jména – včetně správné výslovnosti a zachování diakritiky. 

Jaká jména byla nejpopulárnější za socialismu: Měla co dělat s politiky i tehdejším směřováním naší země