Romsky mluví po celém světě odhadem kolem pěti milionů lidí. V Česku se k romské národnosti hlásí na dvě desítky tisíc lidí, aktivních mluvčích je ale stále méně. Přitom jde o velmi zvučný a melodický jazyk. Porozumět mu, je ale pro běžné Čechy složité, má totiž úplně jiné kořeny.
Romové jsou jednou z národnostních menšin v Česku, s výraznou kulturou, folklorem i exoticky znějícím jazykem. Romové přišli do Evropy z indického subkontinentu a v průběhu 15. století se postupně rozšířili do střední a západní Evropy. Během staletí byli často vystaveni snahám o asimilaci, přesto si svou kulturu a odlišnost zachovávají dodnes.
Romové slaví 8. dubna Mezinárodní den Romů, svátek, který připomíná jejich historii, kulturu i společnou identitu. Tento den byl vyhlášen na prvním světovém romském kongresu v roce 1971 v Londýn a postupně se stal symbolem hrdosti i připomínkou složité minulosti Romů v Evropě. Oslavy mají různou podobu, od kulturních vystoupení a hudby až po komunitní setkání nebo pietní akce věnované obětem pronásledování, zejména během holokaustu.
Pocházejí z Indie
Původ Romů sahá do severozápadní Indie, odkud jejich předkové odešli přibližně mezi 9. a 11. stoletím. Postupně se přesunuli přes Blízký východ do Evropy, kde se usazovali v různých regionech a přizpůsobovali místním podmínkám. Tato dlouhá migrace se promítla nejen do jejich kultury, ale i do jazyka, který si uchoval stopy indického původu, zároveň však přejímal vlivy jazyků, s nimiž se Romové během své cesty setkávali.
Romská kultura je bohatá a výrazně založená na tradicích, rodinných vazbách a hudbě. Typická je silná úcta ke starším, důraz na komunitu a předávání zkušeností ústní formou. Hudba a tanec hrají klíčovou roli. Romští hudebníci ovlivnili řadu evropských hudebních stylů a dodnes patří k výrazným nositelům kulturní identity. Významné místo má také vyprávění příběhů, symbolika barev a tradiční pravidla chování, která se liší podle jednotlivých skupin.
Romština vznikla jako jazyk indického původu, konkrétně patří do indoevropské jazykové rodiny a je blízká jazykům jako hindština či pandžábština. Během staletí však prošla výrazným vývojem a obohatila se o prvky řečtiny, rumunštiny, maďarštiny i slovanských jazyků. Dnes existuje mnoho dialektů romštiny, které se mohou lišit slovní zásobou i výslovností, ale základní struktura jazyka zůstává společná.
Lidí, kteří dnes aktivně romský jazyk používají, rapidně ubývá. Výuka romštiny či romských reálií se u nás objevují na školách s vyšším počtem romských žáků v rámci inkluzivních programů nebo jako podpora romské kultury. S romštinou se můžete setkat jako s vysokoškolským studijním oborem, objevují se i nabídky soukromých lekcí. Jazyk se ale řpedává především v rodině.
Z hlediska gramatiky se romština od češtiny v některých ohledech výrazně liší. Například používá jiný systém časování sloves a má odlišné způsoby vyjadřování minulosti. Typické je také používání členů nebo postpozic (příklonek za slovem), což čeština nezná. Slovosled je volnější a často se přizpůsobuje důrazu ve větě. Zajímavostí je, že romština si zachovala některé starobylé prvky indických jazyků, které se v evropských jazycích nevyskytují, což z ní činí unikátní spojení východního původu a evropského vývoje.
