“Zemřel mi manžel a já nevím, jak dál žít,” píše zlomeně paní Stela. Neví, jak truchlit, už rok a půl je ve fázi naprostého zoufalství a beznaděje

Paní Stela přišla nečekaně o svého manžela. Dva dny ho bolelo na hrudi, šel k lékaři a pak to už jelo. Nemocnice, operace, umělý spánek, další operace a pak najednou tady nebyl. Zemřel. Byl to obrovský šok a paní Stela dodnes, rok a půl po pohřbu, neví, co dál. Úplně se ztratila, ztratila i smysl života.

Životní láska

Můj manžel byl moje životní láska. Poznali jsme se, když jsem měla sedmnáct let. Byl starší o pět let, v partě přátel jsme po sobě nejdřív pokukovali a po chvíli jsme se domluvili na prvním rande. Od začátku jsem věděla, že je to muž mého života. Cítila jsem se s ním jako v oblacích. Vzali jsme se po dvou letech chození, dostudovala jsem a společně jsme si žili jako v pohádce. Ano, byly to těžké časy, počítali jsme každou korunu a do toho první dítě na cestě. Vždycky jsme se spolu ale uměli smát. Vždycky. Ať jsme obědvali brambory s podmáslím, protože na maso nebylo, měli jsme pár korun do výplaty nebo šetřili dětem na boty, vždycky jsme se spolu smáli.

Mohlo by se vám líbit

“Manžel mě emočně týrá, vydržela jsem to dlouho, už nemůžu,” píše zlomeně Karolína. Je ženou manipulátora, který ji má za služku

Najednou tu není

Roky plynuly a my jsme si žili dobře a hezky. Děti rostly, dělaly nám radosti i starosti a vše šlo poklidným tempem. Před rokem a půl si manžel stěžoval, že ho bolí na hrudi. Nic zásadního, dalo se to prý přežít. Po dvou dnech jsem ho však donutila jít k praktickému lékaři. A pak se to všechno stalo během chvíle. Přišlo a pořád mi to přijde jako ve snu. Poslali ho do nemocnice, jedno vyšetření, pak operace, druhá operace, umělý spánek a telefonát, že se mám přijet rozloučit. Stihla jsem to, manžel odešel pokojně, když jsem ho držela za ruku. Jenže od té doby nežiju, ale přežívám. Nevím, jak dál žít, co dělat. Každé ráno se probudím a sahám vedle sebe, jestli tam náhodou můj manžel neleží. Neumím se pohnout z místa, neumím a vlastně nevím, jestli chci bez něj dál žít.

Poraďte mi, co mám dělat a jak se se ztrátou, pro mě tak strašnou, vyrovnat?

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Truchlení je přirozený proces, který vyžaduje čas a prostor. Po ztrátě životního partnera člověk prochází několika fázemi vyrovnávání se s bolestí. Steliny pocity prázdnoty, ztráty smyslu života a automatické hledání manžela vedle sebe v posteli jsou naprosto normální reakce. Po tak dlouhém a šťastném manželství se její identita přirozeně prolínala s identitou partnera. Nyní musí znovu definovat, kdo je jako samostatná osoba. Cesta z tohoto stavu „přežívání“ k opětovnému „žití“ není přímočará ani rychlá. Postupné přijetí nové reality je dlouhodobý proces, který nelze urychlit ani přeskočit.

Mohlo by se vám líbit

“Davide, nejsem líná, ale už mi není dvacet, abych vše zvládala tak lehce,” píše manželovi Renáta. Ten jí sráží sebevědomí, přitom sám také zpomalil

Je důležité si uvědomit, že žít dál neznamená zapomenout nebo zradit lásku k manželovi – naopak, pokračování v životě může být způsobem, jak uctít společné vzpomínky a hodnoty, které spolu sdíleli. Pomoci mohou podpůrné skupiny pro pozůstalé, kde se Stela může setkat s lidmi procházejícími podobnou zkušeností. Odborná psychologická pomoc je v této situaci také velmi prospěšná – terapeut může poskytnout bezpečný prostor pro vyjádření všech emocí spojených se ztrátou a pomoci nalézat nové zdroje životní energie a smyslu. Čas opravdu pomáhá, i když to nyní může znít jako klišé. Ne ve smyslu, že by bolest zcela zmizela, ale transformuje se do podoby, se kterou lze žít plnohodnotný život. Manželova přítomnost v jejím srdci a vzpomínkách nikdy nezmizí – stane se základem, na kterém může Stela postupně budovat novou kapitolu svého života.

Jak se má paní Stela vyrovnat s tím, že jí zemřel manžel? Neumí se pohnout z místa a neví, jak dál bez své životní lásky žít. Jak dál? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také dopis paní Zdenky, která píše svému manželovi, že chce být ženou v domácnosti.

Mohlo by se vám líbit

“Manžel mi vyčítá, že pořád jen pracuji, ale bez mého platu bychom nevyžili,” píše Rita. Vydělává ve vedoucí pozici mnohem víc než její muž

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.

Galerie: Stela (49 let): Zemřel mi manžel a já nevím, jak dál žít.

3 fotky 4 fotky