Smrt partnera je velkou ránou a životní ztrátou, která jen tak nepřebolí. Může ji zmírnit čas, ale vzpomínky tady navždy zůstanou, zejména pokud jste spolu prožili velkou část života a milovali se. Vyrovnat se s takovou ztrátou není jednoduché, každému to trvá jinak dlouhou dobu a každý truchlí jinak. Neexistuje přesný návod, jak na to, protože každému člověku pomáhá něco jiného. Někomu dlouhé truchlení, jinému zase vrhnout se do nového života, do práce anebo se obklopit rodinou i přáteli.
Paní Stela přišla nečekaně o svého manžela. Dva dny ho bolelo na hrudi, šel k lékaři a pak to už jelo. Nemocnice, operace, umělý spánek, další operace a pak najednou tady nebyl. Zemřel. Byl to obrovský šok a paní Stela dodnes, rok a půl po pohřbu, neví, co dál. Úplně se ztratila, ztratila i smysl života.
Životní láska
Můj manžel byl moje životní láska. Poznali jsme se, když jsem měla sedmnáct let. Byl starší o pět let, v partě přátel jsme po sobě nejdřív pokukovali a po chvíli jsme se domluvili na prvním rande. Od začátku jsem věděla, že je to muž mého života. Cítila jsem se s ním jako v oblacích. Vzali jsme se po dvou letech chození, dostudovala jsem a společně jsme si žili jako v pohádce. Ano, byly to těžké časy, počítali jsme každou korunu a do toho první dítě na cestě. Vždycky jsme se spolu ale uměli smát. Vždycky. Ať jsme obědvali brambory s podmáslím, protože na maso nebylo, měli jsme pár korun do výplaty nebo šetřili dětem na boty, vždycky jsme se spolu smáli.
Roky plynuly a my jsme si žili dobře a hezky. Děti rostly, dělaly nám radosti i starosti a vše šlo poklidným tempem. Před rokem a půl si manžel stěžoval, že ho bolí na hrudi. Nic zásadního, dalo se to prý přežít. Po dvou dnech jsem ho však donutila jít k praktickému lékaři. A pak se to všechno stalo během chvíle. Přišlo a pořád mi to přijde jako ve snu. Poslali ho do nemocnice, jedno vyšetření, pak operace, druhá operace, umělý spánek a telefonát, že se mám přijet rozloučit. Stihla jsem to, manžel odešel pokojně, když jsem ho držela za ruku. Jenže od té doby nežiju, ale přežívám. Nevím, jak dál žít, co dělat. Každé ráno se probudím a sahám vedle sebe, jestli tam náhodou můj manžel neleží. Neumím se pohnout z místa, neumím a vlastně nevím, jestli chci bez něj dál žít.
Poraďte mi, co mám dělat a jak se se ztrátou, pro mě tak strašnou, vyrovnat?
Vyjádření psychologa Pavla Pařízka
Truchlení je přirozený proces, který vyžaduje čas a prostor. Po ztrátě životního partnera člověk prochází několika fázemi vyrovnávání se s bolestí. Steliny pocity prázdnoty, ztráty smyslu života a automatické hledání manžela vedle sebe v posteli jsou naprosto normální reakce. Po tak dlouhém a šťastném manželství se její identita přirozeně prolínala s identitou partnera. Nyní musí znovu definovat, kdo je jako samostatná osoba. Cesta z tohoto stavu „přežívání“ k opětovnému „žití“ není přímočará ani rychlá. Postupné přijetí nové reality je dlouhodobý proces, který nelze urychlit ani přeskočit.
Je důležité si uvědomit, že žít dál neznamená zapomenout nebo zradit lásku k manželovi – naopak, pokračování v životě může být způsobem, jak uctít společné vzpomínky a hodnoty, které spolu sdíleli. Pomoci mohou podpůrné skupiny pro pozůstalé, kde se Stela může setkat s lidmi procházejícími podobnou zkušeností. Odborná psychologická pomoc je v této situaci také velmi prospěšná – terapeut může poskytnout bezpečný prostor pro vyjádření všech emocí spojených se ztrátou a pomoci nalézat nové zdroje životní energie a smyslu. Čas opravdu pomáhá, i když to nyní může znít jako klišé. Ne ve smyslu, že by bolest zcela zmizela, ale transformuje se do podoby, se kterou lze žít plnohodnotný život. Manželova přítomnost v jejím srdci a vzpomínkách nikdy nezmizí – stane se základem, na kterém může Stela postupně budovat novou kapitolu svého života.
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.
Foto: Pavel Pařízek
Galerie: Stela (49 let): Zemřel mi manžel a já nevím, jak dál žít.
