“Manžel mě emočně týrá, vydržela jsem to dlouho, už nemůžu,” píše zlomeně Karolína. Je ženou manipulátora, který ji má za služku

Paní Karolína (51 let) žije se svým manželem pětadvacet let. Nebylo to nikdy spokojené a šťastné manželství. Manžel je manipulátor, kdy musí být vše po jeho. Žena je pro něj jen služka, která se stará o domov, rodinu, chodí do práce. Jako by žil v minulém století, kdy muž byl pánem tvorstva a žena jen pouhou továrnou na děti. A on, jako živitel rodiny, si s ní může dělat, co chce. Paní Karolína roky trpěla. Jenže už jí došla všechna trpělivost světa. Se svým příběhem se proto rozhodla jít ven.

Manipulativní narcis

Takový je můj manžel. Viděla jsem to před svatbou, ale nechtěla jsem si to připustit. Syn na cestě, rodiče v hrůze, že budu na dítě sama, tak mě nutili k manželství. Podřídila jsem se. Šťastná jsem nebyla. Jen s dětmi, ty miluji nejvíc na světě. Zbytek nestál za nic. Manžel byl hrozný mačo, obvykle přišel domů, sednul si a já jsem ho musela obskakovat. S dvěma dětmi jsem musela vařit, prát, uklízet a pak kolem něj skákat. Nepodal si ani sklenici, která před ním stála na stole. Úkoloval mě, později taky naši dceru. On a syn nemuseli nic. Syn mě a dceři teda často pomáhal, ale tajně, aby to táta neviděl. Děti rostly, život tak nějak plynul. Zvykla jsem si na to, kde a s kým žiju.

Došla mi trpělivost

Děti už byly velké, ale dokud bydlely doma, nenapadlo mě, že bych měla svůj život změnit. Syn odešel jako první a před půlrokem dcera. To mě asi probralo. Nebo mi otevřely oči moje narozeniny? Slavila jsem je v oblíbené hospůdce s rodinou a můj manžel se vyznamenal. Děti mi koupily společně wellness víkend, kam mám jet s dcerou, rodiče darovali šperky a podobně. A manžel? Popřál mi, dal kytku, kterou splašil na benzínce se slovy, že to stejně zvadne a největší dárek je, že se o něj můžu starat. Pak se opil a já jsem ho musela táhnout domů a uklízet pak po něm všechny zvratky a nepořádek. Celé roky mi ubližuje psychicky a já už nemám sílu to dál snášet. Nevím, co dělat. Odejít? Nechat si to líbit? Nebo co vlastně. Nevím, jestli na to njadu sílu, opustit ho. Mám strach.

Nejlepší odpověď na situaci paní Karolíny mají odborníci z The Guardian

Faktorem domácího týrání – o kterém ve vašem případě jde – je to, že pachatel

a) často začíná, když se mu žena nějakým způsobem zavázala (nastěhují se k sobě/mají děti),

b) týraná osoba je pachatelem povzbuzena, aby věřila, že si to vymýšlí, nebo „šílí“,

c) pachatel je laskavý a milující na veřejnosti – tam jsou tito násilníci a manipulátoři často popisováni jako okouzlující a týraná osoba na veřejnosti samozřejmě nic neřekne a snaží se vypadat normálně. Ale nemůžete vztah zlepšit vy, protože to není vaše chyba.

Odpovědnost za své činy může převzít pouze pachatel. Aby váš manžel věci napravil, musel by se smířit s tím, že dělá něco špatně. Ať už to dělá z jakéhokoli důvodu , na tom nezáleží. To vše se děje – záměrně – k ovládání druhé osoby. Zneužívání může zahrnovat, ale to slovo MŮŽE je klíčové, protože není omezeno na psychické, fyzické, finanční nebo emocionální zneužívání. Nevím, jaké jsou vaše možnosti (finančně, jaké přátele nebo rodinu máte blízko a je bezpečné se s nimi spojit atd.), ale vždycky je možnost situaci řešit. Nikdy není pozdě začít znovu a bez násilníka a agresora. Jen to musíte udělat co nejdříve. Každý další den slábnete, a to vás manžel chce.

Jak se má paní Karolína zachovat? Co dělat? Odejít od manžela, který ji psychicky týrá? Nebo to dál vydržet? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také dopis paní Boženy, která prosí dceru, aby se šla léčit.