Mnoho lidí touží po tom mít všechno. Bezstarostný život, ve kterém mají vše, na co si vzpomenou. Ať jde o hmotné a materiální věci nebo ty, které za peníze koupit nejdou. Co se stane, když ale lidé všechno dostanou a všeho, co chtěli, skutečně dosáhnou? Dostaví se pocit štěstí? Pocit naplnění? Budou mít ještě další sny a cíle? Nebo se budou opájet pocitem, že mají vše? Paní Martina své štěstí nenašla, i když má vše, po čem toužila.
Paní Martina (41 let) má všechno, co od života chtěla. Dobrou práci, manžela, dvě děti, dům se zahradou a chalupu. Prostě takový sen, který máme všichni, ale ne všem se podaří jej dosáhnout. Často s manželem cestují, děti rostou a ona má kolem sebe spoustu přátel a svou rodinu. Pro mnohé je její život synonymem štěstí a sousloví „šťastný a spokojený život“. Přesto se necítí šťastná a spokojená. A vyčítá si to, protože neví, co se s ní děje. Je snad vyhořelá? Nevděčná životu? Nespokojená?
Mám vše
A přesto nejsem šťastná. Necítím se tak a občas si to vyčítám. Měla bych přece být ta nejšťastnější na světě. Mám dvě krásné děti, milujícího manžela, dobrou práci. Nemusíme přemýšlet nad tím, jak příští měsíc vyjdeme s penězi, oba s manželem jsme rodinu zajistili. Žijeme krásný život, jsme hodně spolu, děti rostou a dělají nám radost. Přesto se necítím spokojená, šťastná a naplněná. Vůbec nevím, proč to tak je. Cítím trochu prázdno a netuším, čím ho zaplnit.
Stydím se
Stydím se za to, že se necítím šťastná. Vím, že jsou lidé, kteří řeší daleko horší věci. Neví, kde budou bydlet, jak ušetřit na jídlo nebo třeba na nové oblečení pro děti. A já mám všechno. Přesto se necítím tak, jak bych měla. Trápí mě to, protože nevím, proč mám tyhle pocity. A stejně tak nevím, a jak si pomoci, abych se cítila dobře, spokojeně. Abych si mohla užívat to velké štěstí, které kolem sebe mám. Kdybych jen věděla, jak na to. Znáte ten pocit? Poraďte mi, co je se mnou špatně?
Nejlepší odpověď na situací paní Martiny mají odborníci oslovení magazínem Verrywell Mind
Štěstí je emoce a stav mysli, který může být obtížné pochopit. Není vždy snadné nebo přímočaré cítit se šťastný, i když se život daří. Když se život daří a všechno nám vychází, často máme vyšší očekávání ohledně úrovně našeho štěstí než jindy. Ale někdy, bez ohledu na to, jak dobré věci jsou, se nám to prostě nezdá dost na to, abychom byli skutečně spokojeni. Odpověď by mohla spočívat ve skutečnosti, že naše životy se skládají z kombinace různých prvků: emocí, myšlenek, vztahů a vnějších faktorů, jako jsou peníze nebo postavení atd.
I když je většina aspektů našeho života příznivá, jedna oblast nás může stále táhnout dolů a bránit nám v tom, abychom se cítili tak šťastní, jak bychom mohli být. Ano, je úplně normální necítit se občas šťastný, i když život jde skvěle. Každý zažívá v životě vzestupy a pády a štěstí není neustálá emoce nebo stav mysli. Pochopení toho, co vám přináší skutečnou spokojenost, může vyžadovat čas, úsilí a sebereflexi. Důležité je zapamatovat si, že to, že se necítíte zcela naplněni, bez ohledu na to, jak dobrý život se navenek jeví, neznamená, že je s vámi něco v nepořádku. Přijměte se is tím, co cítíte. Možná už to vám uleví.
Co má paní Martina dělat, aby se cítila spokojeně a šťastně? Jak si pomoci a odhalit, co ji trápí? Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Andrey, kterou manžel nutí, aby se postarala o jeho nemohoucí mámu.
Galerie: Martina (41 let): Co to se mnou je? Necítím se šťastná i když mám vše!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého,” je smutná Margita

„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka

“Máma protěžovala bratra, ten ji teď obírá o peníze a ona chce pomoc ode mě,” je znechucená Nela

“Změnila jsem práci a manžel žárlí na mé kolegy,” je překvapená Adéla

“Připadám si úplně bezcenná, všichni mě jen využívají a já neumím říct ne,” je smutná Diana

“Dělí nás dvacet let, můj manžel už chce klid, já chci ještě žít,” neví si rady Julie. Odpovídá terapeutka Dagmar Pechová

“Rodiče přepsali dům na bratra. Ten je vyhodil a dům prodal. Pomoc chtějí ode mě,” píše Radka

“S mámou jsme si nerozuměli, měla raději mého bratra, ale starám se já,” píše Josef

“Mám skvělou tchyni a přála bych ji každé jedné ženě,” je spokojená Eva











