
Když někoho potkáte, vždycky věříte, že z toho může být láska na celý život. I když někde v hloubi duše víte, co je špatně nebo by mělo být jinak. „Jsem komplikovaný,“ říkával mi Radek často a nikdy nezapomněl dodat: „Ale chci být s tebou,“ svěřila se nám Magda (40) se svým příběhem.
„Neustále čekám, až si na mě udělá čas. Jsem komplikovaný, ale chci s tebou být, říká neustále Radek, přesto se skoro vůbec nevídáme,“ stěžuje si Magda. Do radekce Světa ženy poslala tento příběh.
Snažila jsem se mu věřit
A já mu chtěla věřit. Opravdu jsem chtěla. Možná to byla moje chyba - věřit, že slova, která říká, nějak vyváží jeho nulové činy. Pokaždé, když řekl: „Chci být s tebou,“ se mé srdce k těm slovům upnulo a drželo se jich, jako by to byl jediný kousek pevné půdy, který jsem v našem vztahu měla a cítila pod nohama. Ale skutečnost byla taková, že jsem vždycky jen čekala, „až“. Až a zdali vůbec konečně přijede, až se rozhodne udělat si na mě čas, nebo až se zas dočkám chvíle, kdy budeme hodinu spolu, aby mi pak řekl, že už musí jet. Zkrátka jsem neustále čekala, až bude partnerem, jakého jsem chtěla a potřebovala. Nejdřív jsem ho omlouvala. „Je zaneprázdněný,“ říkala jsem si. Jeho práce je náročná. Právě teď prochází něčím těžkým. Ale pak se dny změnily v týdny a týdny se protáhly v měsíce a sliby zůstaly jen sliby. Prázdné a nesplněné.
Dnes nemohu
Plánovali jsme a já se přistihla, že se těším - upřímně těším - a říkám si, že tentokrát to bude jiné. Ale nevyhnutelně se vždy objevilo něco, co dostalo přednost. „Promiň, zlato, ale dneska nemůžu.“ „Práce se protáhla.“ „Řeším nějaké osobní věci.“ Vždycky se něco našlo. Pokaždé jsem zůstala zírat na telefon a měla jsem pocit, že nějak nejsem dost důležitá na to, abych byla v jeho životě prioritou. Ne že bych se s ním o tom nesnažila mluvit. Udělala jsem to, dokonce několikrát. Žádala jsem ho o víc času, o to, aby se trochu víc snažil. Řekla jsem mu, jak moc mě bolí pocit, že pořád čekám na špetku jeho pozornosti. A pokaždé se mi omluvil, dal mi najevo, že mě chápe, a slíbil, že se změní. Ale nikdy se nic nezměnilo.
Vztahy dneška: Skutečně měníme sex za lásku a partnerství?
Jsem komplikovaný
„Jsem komplikovaný,“ opakoval, jako by ta fráze měla všechno omluvit. Jako by mu jeho složitost dávala povolení držet mě stranou a čekat na chvíle, které přicházejí jen zřídka. Ale mně to nestačilo, i když jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že ano. Už jsem se nechtěla cítit někdo, kdo pro jeho život není vůbec podstatný. Chtěla jsem být prioritou, být viděna, být milována naplno a zcela - ne jen ve chvílích, kdy se mu to hodilo. Začala jsem si uvědomovat, že jeho slova jsou jen štítem, záminkou, jak se vyhnout závazkům.
Mám ho ráda a chvíle, které spolu trávíme, jsou vlastně více než dokonalé. Je tam souznění na všech úrovních. Přesto vím, že musím jít. Protože pokud pro někoho nejste prioritou, pak nemá cenu zůstávat. Budete se trápit, až nakonec otrávíte i druhého. Člověk se stejně změní až ve chvíli, kdy to chce on sám. Prosby, hádky, výčitky, nic z toho nikdy nepřiměje druhého, aby udělal něco jinak, pokud nechce. Trápí mě to a vůbec nevím, co dělat. Zda odejít teď nebo ještě vyčkat až. Které taky nikdy nemusí přijít.
Názor odborníka, licencované profesionální poradkyně Bonnie Scottové, LPC.:
„Pokud potkáte člověka, se kterým si na všech úrovních rozumíte, a přesto se necítíte šťastní, pravděpodobně jste toho správného člověka potkali ve špatný čas. Pak je důležité umět identifikovat, co vás k dané osobě přitahuje a zdali mu dáte čas, aby se změnil a krok za krokem si začal uvědomovat, že i vztah má svá pravidla a hranice, které musí respektovat obě strany.“
Vztahy nejsou jednoduché a chování druhých nás mnohdy nemile překvapí. Své o tom ví i Linda, která, ač manželovi odpustila nevěru, nakonec stejně zůstala sama.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Myslela jsem si, že jsme si se sestrou konečně našly cestu k sobě, ale ona si naše hovory upravuje podle sebe,“ je smutná Petra

„Tchyně mě nemá ráda, tvrdí, že manžel si najde lepší ženu, než jsem já,” popisuje Silvie. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek

„Manžel tvrdí, že si jen píše s bývalou spolužačkou, ale já mám ale pocit, že je za tím něco víc,“ svěřuje se Iveta

“Mám poměr se šéfem, ale netuším, co bude dál a bojím se,” je vyděšená Anna

“Vždycky jsem měla nejraději nejstaršího syna. Mé další děti mi to neodpustily a teď mi to vrací," je smutná paní Věra

"Chtěla bych se víc starat o dědu, ale nemám na to čas. Bojím se, že už to nestihnu," svěřila se Jitka

"Nerozumím si se svou matkou. Trápí mě to celý život," svěřila se Hanka

"Miluji manžela své matky. Žije s námi 5 let a já nevím, co dělat," svěřila se Monika

"Moje matka celý život bojuje se svou maminkou. Nemá ji ráda, protože opustila dědečka," svěřila se Jaroslava






