Kvíz: Řidiči kamionů mají svoji hantýrku. Rozuměli byste kamioňáckému slangu, nebo by vás nejspíš vyložili na odpočívadle?

Život řidiče kamionu je prý všechno, jen ne nuda. V České republice patří kamiony mezi nepostradatelné články logistického řetězce. Bez nich byste si nekoupili rohlík, neoblékli tričko z e-shopu a ani byste nevyužili tu ledničku, co vám právě dovezli. Pracovní den řidičů kamionu začíná často brzy ráno, nebo klidně i v noci, záleží na trase. Zákony jsou přísné, a tak se musí držet striktního režimu: maximálně 9 hodin řízení denně (dvakrát týdně si můžou dovolit 10), přestávky každých 4,5 hodiny, minimálně 45 minut. Po šesti dnech jízdy přichází povinný a především zasloužený odpočinek, ideálně doma, ale mnohdy to končí někde na parkovišti za hranicemi.

Odpočívadla jako oázy na cestách

Odpočívadla a čerpací stanice u dálnic jsou pro kamioňáky něčím jako benzínky pro Formuli 1. Tady se natankuje nejen nádrž, ale i tělo, rychle se zavolá domů, opláchne obličej, a někdy i sprcha padne. Nejoblíbenější jsou ty větší benzínky, kde se dá dát něco slušného k jídlu, silné espresso a najít trochu klidu. Jenže problémem bývá parkování, míst je málo, kamionů hodně. A tak se často parkuje na hraně, ve dvou řadách, nebo na krajích silnic, kde to jen trochu jde.

Samota, country a guláš v konzervě

Největší výzvou pro řidiče ale není silnice. Je to samota. Týden v kabině, bez pořádného kontaktu s rodinou, bez teplé večeře u stolu. I proto si kabiny řidiči mnohdy upravují, najdete v nich mnohdy televizi, ledničku, někdy i kávovar. Hudba často bývá nejlepší a jediný společník, od country přes rock až po audioknihy. A jídlo? Když není čas ani chuť na restauraci, vytáhne se osvědčený guláš v konzervě nebo instantní nudle. Žádná michelinská hvězda, ale zahřeje. I když ne všichni to mají tak. Jsou i kamioňáci, kteří si skutečně vaří, protože jim jde o zdravý životní styl. Jako například Kamil Veselý, který pro Svět ženy řekl: "Řidiči kamionů toho musí překonávat hodně, chtějí-li zůstat v kondici. Dlouhé sezení, nepravidelná strava, stres. Pak z toho jsou zdravotní problémy, bolesti zad, špatná fyzická kondice, kardiovaskulární problémy, ucpávání cév, problémy se srdcem, úzkosti. Já sám jsem měl ve 33 letech náběh na infarkt, takže vím, o čem mluvím. Moc nás není, řidičů, kteří řeší stravu a zdravá životní styl. Ale věřím tomu, že když budou mít návod a uvidí určitou cestu, jak začít a jak si upravit jídelníček a hlavně jak se začít hýbat, tak to je to, co bych chtěl předat dál. Trochu s tím nakazit ty ostatní."

Mnoho českých řidičů nejezdí jen po republice. Naopak, výjezdy do Německa, Francie, Beneluxu nebo Itálie jsou na denním pořádku. A co víc, často se musí domluvit i bez perfektní angličtiny. Velmi často se jazyková bariéra překonává takzvaně „rukama nohama“, neboli gesty a úsměvem. Ale když to jede, tak to jede.

Papírování, které nezná konce

Romantika volné silnice má i svou temnější stránku: byrokracii. Každý řidič musí mít tachograf, správně vyplněné jízdní listy, doklady o nákladu, záznamy o přestávkách… A pozor, každý přestupek může znamenat vysokou pokutu. Policie a inspekce jsou neúprosné, hlavně na západě. A tak se do denní rutiny přimíchává i pečlivé hlídání času, kontrola limitů a nervy z toho, že tě někde zastaví a najdou něco špatně.

Řídit kamion není jen tak. Je potřeba řidičské oprávnění skupiny C+E, profesní průkaz, pravidelné školení a hlavně nervy z ocele. I proto tahle práce není pro každého. Ale kdo jí propadne, většinou u ní zůstane. Kvůli svobodě, kvůli výzvě, kvůli tomu pocitu, že vezete něco, co někomu udělá radost. Kamioňáci mají svůj vlastní svět, v němž fungují i speciální výrazy, kterými se dorozumívají. Poznáte alespoň některé?

Zajímá vás slang nejrůznějších odvětví? Vyzkoušejte si, jak byste si vedli ve vězení.