Když slyšíme sirénu, většina z nás se instinktivně vyděsí a zjišťuje, jestli nám hrozí nebezpečí. V tu chvíli někde vyrážejí hasiči, neohrožení muži a ženy, kteří si běžně tykají se smrtí, žárem, výškami i nečekanými situacemi. Jak vlastně funguje hasičský svět zevnitř? A co že to znamená, když má někdo vartu nebo popadne kýblšpric? Vyzkoušejte si znalost těchto výrazů v našem kvízu.
Hasiči v České republice se dělí na dvě hlavní skupiny: profesionální hasiči (HZS – Hasičský záchranný sbor) a dobrovolní hasiči (SDH – Sbor dobrovolných hasičů). Ti první jsou státní zaměstnanci, vyškolení odborníci připravení zasahovat kdykoliv, zatímco ti druzí často působí na venkově a přicházejí na pomoc v případě potřeby, někdy i zcela nezištně. Profesionálové pracují ve 24hodinových směnách. Každá stanice má stanovený rajón, tedy oblast, za kterou zodpovídá. Hasiči však nevyrážejí jen k požárům. Stále častěji řeší dopravní nehody, technické zásahy, ekologické havárie či záchranu zvířat.
Technika, která zachraňuje životy
V krizové situaci rozhodují vteřiny. Proto hasiči musí komunikovat rychle, srozumitelně a bez zbytečných slov. Slang neboli hantýrka se tak stala nedílnou součástí hasičské kultury a laikovi může znít jako záhadný jazyk. Jednotlivé výrazy často pocházejí z dob, kdy se ještě běžně používaly jednoduché nástroje.
Hasiči dnes disponují vyspělou technikou. Od cisternových automobilů, výškové techniky až po vybavení pro zásahy v chemickém prostředí. Vše je precizně organizováno, každé družstvo ví přesně, kdo co dělá, co si bere a kam směřuje. Před každým výjezdem probíhá krátký briefing, hasiči si rozdělí úkoly a v případě složitějších zásahů komunikují pomocí telegrafu – dnes již samozřejmě moderní ústředny, která zajišťuje spojení mezi jednotkami a krajským operačním střediskem.
Představa, že hasiči jen hasí oheň, je dnes už zastaralá. Zásahy u požárů dnes tvoří přibližně jen pětinu až čtvrtinu jejich práce. Co tedy dělají zbytek času? Hasiči vyprošťují osoby z havarovaných vozidel, pomáhají při povodních, odstraňují spadlé stromy nebo zasahují při kolapsu stavebních konstrukcí. Pomáhají také zdravotnickým záchranářům s transportem pacientů z obtížně přístupných míst, zachraňují lidi z výšek, hlubokých šachet, vodních toků nebo ledových ploch. Zasahují při úniku nebezpečných látek, likvidují ropné skvrny či chemické kontaminace. Hasiči školí veřejnost, zajišťují preventivní opatření, kontrolují požární bezpečnost v objektech a poskytují poradenství při zabezpečení budov. Pravidelně absolvují fyzický i odborný trénink, učí se pracovat s novou technikou, simulují krizové scénáře, spolupracují s policií, záchrankou či armádou.
Doporučujeme
reklama
Týmová chemie, co drží hasiče pohromadě
Každý zásah vyžaduje precizní komunikaci mezi jednotkami, velitelem zásahu a operačním střediskem. Hasiči využívají moderní radiokomunikační technologie, ale také přesné postupy a protokoly, které definují, kdo co dělá, jaká je hierarchie a jakým způsobem probíhá zásah. Hasiči často spolupracují s dalšími složkami integrovaného záchranného systému, s policií, zdravotnickou záchrannou službou, armádou i krizovým štábem obce nebo kraje. Jednou z největších předností hasičské profese je soudržnost. Když trávíte s kolegy dny i noci, vyjíždíte na nebezpečné zásahy a svěřujete jim svůj život, vytváří se mezi vámi silné pouto. Hasiči často o sobě mluví jako o druhé rodině.
