Antonii Nedošinskou znají milovníci černobílých filmů hlavně z rolí dobrosrdečných hospodyněk. A taková prý byla i ve skutečnosti. Dařilo se jí profesně i v rodinném životě. Pak ale přišla těžká rána, když její manžel předčasně zesnul.
26. června roku 1885 se v Praze narodila Antonie Valečková. I když se učila švadlenou, táhlo ji to k divadlu. Hrála s ochotníky a navštěvovala soukromé hodiny herectví. Rodičům, zvláště mamince, se to sice nelíbilo, ale vstoupila do kočovné společnosti a začala hrát na profesionální úrovni. Poté se dostala do Švandova divadla, od roku 1928 se stala členkou Národního divadla v Praze a hostovala v řadě dalších.
Hrála ve více než 30 němých filmech, prvním z nich byl roku 1916 snímek Zlaté srdéčko, a její hvězda stoupala i s příchodem zvuku. Obvykle zářila jako bodrá žena z lidu a hodná maminka nebo tetička, ale zvládala i vážné charakterní role. K těmto jejím úlohám patřila korpulentní postava, proto nemohla zhubnout. Podle některých zdrojů to dokonce měla napsané v pracovní smlouvě.
Její první rolí ve zvukovém filmu byla majitelka nevěstince ve snímku Tonka Šibenice z roku 1930, který byl natočený jako němý, ale zvukové scény byly dodatečně pořízené.
Oblíbenou dvojici tvořila s Theodorem Pištěkem. Hráli manžele tak dobře, až si mnozí diváci mysleli, že jsou jimi i ve skutečnosti.
Provdala se za Jiřího Nedošinského, s nímž měla dceru Jiřinu. Štěstí rodiny ukončila smrt 43letého Jiřího, kterou zapříčinilo srdeční onemocnění. Antonie se znovu nikdy nevdala, a to jí bylo pouze osmatřicet, když ovdověla.
V Národním divadle v Praze to tato usměvavá herečka neměla snadné, protože vedení vadily její úspěchy u filmu a někteří kolegové jí měli i závidět. V roce 1940 ho opustila a z filmových pláten také téměř zmizela, snad kvůli strachu z nátlaku ze strany německé kinematografie.
V roce 1947 se naposledy objevila před kamerou, a to v Čapkových povídkách. Z veřejného života se stáhla a řešila zhoršující se zdraví. Měla potíže se srdcem, takže často jezdila do lázní v Poděbradech, právě tam také 17. července roku 1950 zemřela, bylo jí jen 65 let.
