44 Kč
Je zvláštní, jak některé věci bereme jako samozřejmost. Vánoce bez cukroví, bez světýlek, bez toho lehkého stresu z rodinných setkání? To prostě nejde. A mezi to patří i píseň, která rok co rok dokáže zklidnit i ty největší nerváky: Tichá noc. Jaká je historie jedné z nejznámějších vánočních písní světa?
Nenápadná melodie, která se stala soundtrackem k narození Ježíše, rodinným fotkám u stromku i těm trochu trapným momentům, kdy se kdosi pokouší zpívat ve třech oktávách, i když absolutně nemá. A jako u mnoha velkých věcí, i tady stála na začátku prostá náhoda. Žádný hudební génius s grantem, ale myši. Ano, obyčejné myši, které v roce 1818 prokousaly měchy varhan v malém rakouském kostele. Tím zásadně přepsaly hudební dějiny a daly vzniknout jedné z nejznámějších vánočních písní planety.
Zimní Salcbursko roku 1818 rozhodně nebylo místo, kde by se řešily globální hudební trendy. Kostelík v Oberndorfu vypadal spíš jako ideální kulisa pro vánoční pohlednici. Sníh, ticho, nikdo nikam nespěchá. Jenže pár dní před Štědrým dnem místní učitel a varhaník Franz Xaver Gruber zjistil, že varhany jsou nepoužitelné. Legenda tvrdí, že varhany sabotovaly myši. Realita byla možná méně dramatická, ale znělo to prostě líp. „Na Štědrý večer roku 1818 složil učitel Joseph Mohr a varhaník Franz Xaver Gruber melodii k šestiveršové básni Tichá noc a oba ji poprvé zazpívali té noci v kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu,“ zmiňuje web Stillenacht.at.
Představte si vánoční noc, lidi v šálách, mráz, voskovice v rukou, trochu kostelního průvanu. Gruber a Mohr přichází k oltáři, žádná orchestrální podívaná, jen kytara a hlasy. Zpívají šest slok píseň, kterou nikdo nezná, a kterou nikdo nečekal. Nebyl to žádný Hallelujah moment. Žádné recenzní peklo. Prostě to zaznělo a svět šel dál. Píseň se nejdřív nijak zvlášť neuchytila. Žádné virální šíření, žádná média, žádné Spotify New Releases. Jen tichý zápis na notovém papíru, který skončil v šuplíku. A tam klidně mohla zůstat.
Osud Tiché noci se změnil až ve chvíli, kdy do Oberndorfu dorazil varhanář Karl Mauracher. Nechal si koledy zahrát a okamžitě pochopil, že tohle není obyčejná hudba k modlení. Odvezl si ji do Tyrolska, kde se do ní zakousli místní zpěváci a začali s ní vydělávat. Tyroláci byli něco jako první marketingová agentura. Prodávali rukavice a jako bonus zpívali Tichou noc, aby přilákali zákazníky. Píseň se dostala na veletrhy, koncerty a dokonce i do uší saského krále. Ten ji chtěl mít oficiálně, protože se domníval, že ji napsal Haydn. Přesně tak: nejznámější koleda světa byla omylem považována za dílo hudební šlechty. V roce 1839 už Tichá noc zněla v New Yorku. O pár let později byla ve zpěvnících téměř všech amerických církví. A v dalších desetiletích se stala tím, čemu říkáme globální vánoční balada.
Éra nahrávek učinila z Tiché noci komerční bombu. Bing Crosby, pán, který dokázal zabalit smutek do kadence, ji sice nejdřív odmítal, ale nakonec ji v roce 1935 natočil. Prodalo se sedm milionů kusů. Byl to okamžik, kdy Tichá noc přestala být jen písní. Stala se značkou. Dnes ji zná přes dvě miliardy lidí. Zpívá se ve stovkách jazyků. V některých zemích je ukolébavka, jinde pohřební píseň. Lidská kultura ji adoptovala jako univerzální signál něhy, smutku i naděje.
Zatímco píseň ovládla svět, její autoři téměř zmizeli. Desítky let se mělo za to, že jde o lidovku nebo výtvor některého z velkých skladatelů. Gruber s Mohrem se své slávy nedožili. Jejich podpis se našel až dlouho po smrti, pohřbený mezi starými papíry a mýty. Možná je v tom jistá spravedlnost. Tichá noc není píseň o egu. Je o tichu, pokoře a obyčejné lidskosti.
Dnes žijeme v době, kdy se koledy míchají s reklamními džingly a stromky rozsvěcíte přes Wi-Fi. Ale stačí prvních pár tónů Tiché noci a něco se změní. Lidi se zastaví. Na chvíli ztichnou. A připomenou si, že Vánoce nejsou o tom, kolik uděláme druhů cukroví, ale jestli dokážeme být spolu v míru. Franz Xaver Gruber celý život učil děti hrát na nástroje. Netušil, že jednou bude učit svět ztišit se. A možná je to to největší dílo, jaké kdy vzniklo.
O Vánocích se hádáme častěji. Proč tomu tak je? Zjistěte to!
salzburgerland.com, stille-nacht-museum.at, stillenacht.at
