Některé pláže se staly stejně slavnými jako města, ve kterých leží. Copacabana, Waikiki, Zlatý roh nebo Bondi Beach každoročně lákají miliony turistů z celého světa a jejich fotografie obletí sociální sítě i cestovatelské magazíny. Některé jsou symbolem luxusní dovolené, jiné lákají surfaře, potápěče nebo milovníky panenské přírody.
Pro Čechy má dovolená u moře zvláštní kouzlo. Přestože Česká republika nemá vlastní pobřeží, patříme mezi národy, které cestují za sluncem a koupáním velmi rády. Jen se během posledních desetiletí výrazně změnilo, kam vyrážíme. Zatímco za socialismu byly možnosti omezené, dnes si můžeme vybírat z téměř celého světa.
Kdy byli Češi nejblíž vlastnímu moři?
Málokdo ví, že Češi byli historicky velmi blízko tomu, aby měli přístup k moři. Za Rakouska-Uherska bylo české království součástí monarchie, která vlastnila rozsáhlé jadranské pobřeží v dnešním Chorvatsku. Obyvatelé českých zemí tehdy běžně cestovali do Terstu, Opatije, Rijeky nebo Puly, které byly součástí stejného státu. Po rozpadu monarchie v roce 1918 však Československo o přístup k moři přišlo.
Zajímavostí je i to, že Československo získalo po první světové válce na základě Versailleské smlouvy na 99 let právo využívat část přístavů v Hamburku a Štětíně jako svobodná přístavní pásma. Nešlo ale o vlastní pobřeží ani rekreační oblast, nýbrž o obchodní zázemí pro námořní dopravu.
Před rokem 1989 nebylo cestování na Západ samozřejmostí. Češi proto nejčastěji vyráželi k moři do tehdejší Jugoslávie, která byla ve srovnání s ostatními socialistickými zeměmi otevřenější turistům. Makarská riviéra, ostrov Krk, Split nebo Dubrovník se staly symbolem letních prázdnin několika generací.
Oblíbené byly také zájezdy do Bulharska, zejména na Slunečné pobřeží nebo Zlaté písky. Část rodin trávila dovolenou také v Rumunsku či NDR u Baltského moře. Cestovalo se převážně autobusem nebo legendárními vozy Škoda, často s plným kufrem konzerv, paštik a vlastních zásob.
Po roce 1989 se cestování dramaticky změnilo. Cestovní kanceláře začaly nabízet destinace, které byly dříve pro většinu lidí nedostupné. Hitem devadesátých let se stalo Řecko, následované Španělskem, Itálií, Tuniskem a Egyptem. Později se přidalo Turecko, které lákalo kvalitními hotely a systémem all inclusive za příznivé ceny.
S rozvojem nízkonákladových aerolinek začali Češi stále častěji vyrážet i individuálně a objevovat menší ostrovy, města nebo méně známé pláže.
Co láká české turisty dnes?
Podle statistik cestovních kanceláří i vyhledávání zájezdů patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější letní destinace Chorvatsko, Řecko, Itálie, Turecko a Španělsko. Stále více lidí ale vyráží také do Albánie, Černé Hory nebo na portugalské pobřeží.
Roste také zájem o exotiku. V zimních měsících Češi často míří na Maledivy, Zanzibar, Mauricius, Seychely nebo do Thajska. Stále větší roli při výběru dovolené hrají přímé letecké spoje, bezpečnost destinace, kvalita služeb a možnost cestovat mimo hlavní sezonu.
Ať už jde o nostalgické vzpomínky na dovolenou pod stanem v bývalé Jugoslávii nebo o současné pobyty v luxusních resortech, jedno zůstává stejné. Češi si léto bez moře umí představit jen těžko. A i když vlastní pobřeží nemáme, světové pláže jsou dnes dostupnější než kdykoli dříve. Stačí si jen vybrat, kam se letos vydat.
Každá ze světoznámých pláží má svůj jedinečný příběh. Zatímco brazilská Copacabana je známá karnevalovou atmosférou a nekonečnou promenádou, chorvatský Zlatý roh mění svůj tvar podle větru a mořských proudů. Bílé útesy u řecké pláže Navagio ukrývají ztroskotanou loď a australská Bondi Beach patří mezi nejslavnější surfařské pláže světa.
Pláže ale nejsou jen místem ke koupání. Často představují symbol celé země a jsou neodmyslitelnou součástí její kultury i historie. Mnohé z nich se pravidelně umisťují v žebříčcích nejkrásnějších pláží planety. Jak dobře se v nich vyznáte vy? Poznáte slavná letoviska podle názvu nebo dokážete přiřadit pláž ke správné zemi?
