“Přítelkyně mě citově vydírá na bolavém místě a já nevím, jak to řešit,” svěřuje se smutně Petr

Mám už toho dost za sebou, nevydařené vztahy, už jsem přestal věřit, že někdy najdu tu pravou. Ženy se mi v životě střídaly, jedna byla vypočítavá, druhá chtěla, abych dělal věci, které se mi nelíbily, další potřebovala jen sponzora. Když jsem potkal Ivetu, měl jsem pocit, že je to ONA. Byla milá, hodná, nebyla nijak urputná, nepotřebovala se mnou hned žít. Měla navíc vlastní práci, která ji bavila a uměla si vydělat. Hodně a ráda pracovala, cítila se potřebná. Úplný opak těch předchozích. Oba jsme bezdětní, takže jsme společně jezdili na výlety, občas přespala ona u mě, občas já u ní. Všechno vypadalo naprosto dokonale, ale tak to bývá asi jen v pohádkách. 

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: “Moje přítelkyně nechce děti, ale já ano,” svěřuje se Ondřej. Psycholog radí, co dělat

Plánovali jsme společné bydlení

Po dvou letech, kdy jsme si každý drželi svůj vlastní byt, jsem navrhnul, že bychom se spolu sestěhovali. Přišlo mi to jako logický krok, udělat takovou změnu. Chtěl jsem jí i ukázat, že to myslím vážně. Věk jsme na to měli dávno, bylo nám spolu dobře. Přítelkyně byla ráda, promysleli jsme, který z bytů pustíme, co z vybavení prodáme a kdy pozveme přátele na kolaudaci. A první rok se nám žilo krásně. Postarala se o všechno v domácnosti, na mě zůstala klasický mužská práce, jezdil jsem s ní na nákupy, o víkendu jsme si to vyměnili a já ji uvařil, protože to dělám rád. Problémy absolutně nebyly. Nebo jsem to možná jen neviděl, nevím. Jezdili jsme pořád na výlety, plánovali, že se jednou vezmeme. Ale pak se to začalo kazit. Nebo jsem si to jen začal uvědomoval. 

Mohlo by se vám líbit

“Manžel chtěl jezdit na dovolenou k moři, až náhoda mi ukázala důvod,” pláče Diana

Vztekala se, když nebylo po jejím

Přítelkyně začala být čím dál víc podrážděná a když se neudělalo něco tak, jak chtěla ona, byl oheň na střeše. Pohádali jsme se a nastala jízda emocí. Snadno se navztekala, plakala, vyčítala mi věci, které nikdy předtím nezmínila, demonstrativně mlčela a podobně. Nejhorší však bylo, že mi odpírala sex. Prostě se mnou nechtěla spát. První den po hádce jsem to i chápal, ale ona se klidně vydržela zlobit i týden. Zkrátka, když není po jejím, tak jsem klidně i týden na suchu, protože je naštvaná. Mám pocit, že mě citově vydírá. Pokud bude všechno tak, jak ona chce, bude na mě v posteli hodná a milá, jinak mám utrum. Nevím, co teď s tím. Na nový začátek někde jinde nemám energii, alespoň tak to teď cítím. Ale zase žít v tomhle vyděračském a emočně vypjatém vztahu do konce života? To nevím, jestli zvládnu. Rozhodnou se však musím a asi to už nebudu moct dlouho odkládat.