“Švagr se k nám nastěhoval, prý na chvíli. Teď se zdá, že se mu od nás nechce,” stěžuje si Olivie

Paní Olivie (45) má svou rodinu, o kterou se stará. Její manžel má bratra, který nikdy nebyl ten, co by rád a pravidelně pracoval. Pořád chodil po pohovorech, ale dlouho v práci nevydržel. Když se ozval, že by přijel, protože má pohovor v jejich městě, nebyl to problém. Jenže on neodjel, je u nich víc jak týden a podle všeho nehodlá odejít v žádné nejkratší době.

Švagr se k nám nastěhoval, prý na chvíli

Když mi manžel oznámil, že jeho mladší bratr Marek přijede na pár dní do Prahy kvůli pracovnímu pohovoru a potřebuje někde přespat, neviděla jsem v tom problém. Jen na pár nocí, ujišťoval mě David. Jenže od té doby uplynul už více než týden a Marek se k žádnému odjezdu nemá. Zabydlel se v pokoji našeho desetiletého syna. Ten tak nemá kde si hrát, učit se, ani být chvíli sám. Všude po bytě se válejí Markovy věci – od ponožek přes trička až po talíře, které si nikdy po sobě neuklidí. Asi čeká, že to jako služka udělám za něj.

Celé dny tráví u televize, nohy nahoře, zatímco já běhám mezi prací, domácností a školou. Nádobí neumyje, vynést koš ho ani nenapadne. Můj manžel se mě snaží uklidnit. Olivie, vždyť víš, že teď nemá lehké období. Chvilku to vydržíme, je to přece můj bratr. Jenže já mám pocit, že „chvilka“ se u nás změnila na pohodlný azyl, ze kterého se Marek rozhodně nehodlá hnout. Pak přišel rozhovor, který jsem vyslechla. A ten mi otevřel definitivně oči.

Má se jako prase v žitě

Nedávno jsem zaslechla jeho telefonát s kamarádem. Smál se a říkal: Hele, mám se tu jako prase v žitě. Uvařeno, upečeno, vypráno, já se nikam nehrnu. V tu chvíli mi došlo, že Marek nás prostě využívá. A můj manžel to nechce vidět – nebo nechce připustit. Už nemůžu dál dělat, že se nic neděje. Můj byt není hotel a moje rodina není povinna se takhle uskromňovat, protože on nás využívá. Nejsem jeho služka, která mu bude podstrojovat, nakupovat to, co on bez studu připíše na nákupní seznam, ale penězmi nepřispěje. Můj syn bude mít svůj pokojíček, kde bude mít útočiště, bude si hrát a učit se. Rozhodla jsem se, že si s manželem promluvím narovinu. Buď se postaví za mě a domluví bratrovi jasná pravidla, nebo to skončí tak, že půjde buď Marek, nebo já. Protože takhle už žít nechci a nebudu.

Nejlepší odpověď na situaci paní Olivie má Psychology Today

Někdy technicky vzato rodina neznamená to, že všichni její členové sdílí naše hodnoty, přesvědčení a životní styl. Ne všichni lidé jsou stejní, a to ani ti nejbližší v jedné rodině. Střety lidí s různými názory pak mohou vést ke konfliktům, trapným situacím, nebo přinejmenším k velkému úsilí a soukromým hádkám o udržení míru. DOMOV. Primární území, náš domov, je fyzický prostor, který je ústředním bodem našeho každodenního života a který „vlastníme“ a ovládáme. Nejčastěji je to náš byt, dům nebo místnost v našem domě, například ložnice.

Protože jsme vládci těchto mini království, máme určitý stupeň svobody a kontroly, který v jiných fyzických prostorech obvykle chybí. A samozřejmě nechceme, aby nás někdo o náš soukromý prostor připravil. Paní Olivii zcela rozumím. Někdo k ní přijel na návštěvu. A odmítá odjet. Je jasné, že vám to vadí. I když je vždycky dobré vědět, že naše pocity jsou „normální“ a vysvětlitelné, je potřeba co nejvíce zasáhnout. Nejdříve si promluvte s manželem, ať to bratrovi jasně řekne. Jasně se s ním domluví na datu, kdy odjede. Je nemyslitelné, aby váš syn neměl jeho pokoj a abyste se vy cítila u vás doma jako služka pro návštěvu, ještě k tomu nezvanou. Švagr také může přijmout nějaká pravidla a pokud u vás hodlá být déle, měl by se podílet na chodu domácnosti, a to nejen finančně, ale také tím, že něco udělá, pomůže, spraví. Naštěstí existují věci, které mohou jak hostitelé, tak i hosté udělat, aby lépe respektovali tuto důležitou územní potřebu. Pokud to nebude fungovat, je vaše právo ho požádat, aby ihned odjel.

Dělá paní Olivie správně, když se snaží nastavit hranice? Máte pocit, že její rozhodnutí je správné a měla by si stát za svým? Co byste dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Sylvy, která je nečekaně těhotná a neví, co dál.