
Vztahy nejsou procházkou růžovou zahradou. Některé z nich dokonce vůbec nejsou tím, čím se na první pohled zdají. Řada partnerů se totiž venku tváří a chová naprosto jinak, než pak doma za zavřenými dveřmi.
Toto je příběh Martiny (44), ženy, která celé 4 roky žila s mužem, který venku před lidmi působil zcela idylickým dojmem. Bohužel pouze působil. To, jak na něj pohlíželi jiní, nemělo s realitou, kterou Martina zažívala, nic společného.
Milý jen na oko
Honza byl skvělý, milý a pozorný gentleman. Byl to přesně ten typ muže, kterého když uvidíte někde na party, budete ihned milovat. Byl zábavný, vtipný, měl rád černý humor a opravdu rád se smál a bavil ostatní. Byl člověkem, který rád pomohl a nikdy neměl problém komukoliv věnovat svůj drahocenný čas, jehož jako poměrně vytížený podnikatel jinak moc neměl. Ráda jsem ho mezi lidmi pozorovala a tajně snila o tom, že přesně takového muže mám i doma. Měla jsem, to samozřejmě, ale pouze pokud šlo o fyzický vzhled. Když však pominu ten, doma jsem měla muže, jehož jsem venku nejen neznala, ale ani nepoznávala. Muže, se kterým bych se ráda střetla a určitě bych se do něj z fleku zamilovala, jen to byl zkrátka někdo jiný, než ten, s kým jsem poměrně dlouho žila ve společné domácnosti.
Honza byl skutečně mužem snů všech žen. Těm se nejen rád věnoval, ale také tu pro ně byl, aby v případě nutnosti zasáhl svým gentlemanským způsobem. Jedna moje známá ho přede mnou často chválila do nebeských výšin a ne, že bych za to nebyla vděčná, protože je přece hezký, když člověk, kterého si pro svůj život vyberete, je v okruhu vašich přátel oblíbený, ale já ji v tomto směru bohužel nemohla přitakat. Nešlo to, protože Honza byl milý a fajn pouze venku. Když se doma zabouchly dveře, objevil se za nimi mrzutý, špatně naladěný a dost nepříjemný člověk, který mi dával za vinu i to, že si jednou zlomil klíč v zámku. Velice často mi vytýkal takové věci, že jsem nechápala...
Někdo jiný
Byl někým zcela jiným, než ho znali lidé z mého okolí. Právě ti, kteří mě často vídali s uplakanýma očima a nešťastnou a nechápali proč, když přece, pokud jde o vztah, mám prince na bílém koni. Jednou jsem se na toto témata rozpovídala právě se svou známou. Už jsem to nevydržela a otevřeně jí řekla, jak to je a že ten muž, kterého všichni chválí a milují, je někým, koho bych doma sice chtěla, ale bohužel takového ho vůbec neznám. Honza byl poměrně velký cholerik, u kterého se nálady měnily jako počasí. Došlo to až tak daleko, že jsem se každé ráno budila s úzkostí a přemýšlela, jak bych se měla chovat, aby byl konečně aspoň trochu spokojený a jak mám reagovat v případě, že opět vstane s náladou pod psa. Jenže ať jsem zkoušela možné i nemožné, nic nezabíralo. Přišlo mi, že si dokonce užívá, že na mě může být zlý, zatímco venku mi jasně dává najevo, že takový není a že za všechny jeho nálady tak mohu já.
Vydržela jsem to pár let, kdy jsem si nechala nadávat, ponižovat se a byla tak zahnaná do kouta, že víc už nebylo kam couvat. Až jsem to jednoho krásného slunného letního rána jednoduše vzdala, protože mi došlo, že tohle není o mně, ale o něm. Každý se totiž chováme přesně tak, jak se chovat chceme. A na těch druhých pak je, kam až to nechají zajít. A já se rozhodla nenechat si dál ubližovat.
Odešla jsem s tím, že to já za všechno mohla, protože nebýt přece mě, nikdy by se tak nechoval. Dostala mě z toho až psychoterapie, kde mi bylo řečeno, že Honzovo chování je určitou formou manipulace, kdy dotyčný přesně ví, co dělá, a v okamžiku, kdy vás neustále shazuje, získává pocit, že je nad vámi. Zkrátka a dobře to dělá proto, aby se on sám cítil lépe.
Názor odborníka, doktorky psychologie Zilpah Sheikh, MD:
„Pokud s vámi někdo manipuluje, snaží se ovládat vaše jednání a vzít vám možnost samostatného myšlení. Tato taktika může ovlivnit nejen váš vztah s ním, ale i vaše vztahy s ostatními lidmi a vaše duševní zdraví. Chcete-li se vypořádat s manipulativní osobou, je zásadní stanovit pevné hranice a držet se jich. Manipulátor se totiž vyžívá v tom, že vám ubližuje a trápí vás. Dává mu to pocit síly a výjimečnosti. Například může souhlasit s tím, že udělá váš pracovní projekt, a pak hledat pasivně-agresivní způsoby, jak vám dát najevo, že se mu do toho ve skutečnosti nechce. Může se například chovat mrzutě, ačkoli trvá na tom, že se nic neděje. Nebo může záměrně dělat naschvály, aby vám narušil dobrou náladu. Pokud se sebou takový člověk nic nedělá, je lepší vztah opustit.“
Pokud vás náš příběh zaujal, přečtěte si také příběh ženy, která se zamilovala až po padesátce.
Nejčtenější články
Doporučujeme

"Rozešla jsem se s mužem, kterého miluji. Důvodem byl strach, že by to konečně mohlo vyjít," napsala paní Simona

"Opustil mě kvůli jiné, dnes prosí, abych se vrátila," vypráví svůj příběh Ivana

"Zamilovala jsem se do svého nevlastního bratra. Nikdo z rodiny se mnou nemluví," píše paní Lucie

"Když jsem se z toho konečně dostala, Radek se vrátil. Prý se změnil," svěřila se Aneta

"Miluji je oba, ale opustit nedokážu ani jednoho," svěřila nám boj s láskou Ivana

"Kamarádka si našla mladšího partnera a vykašlala se na své dítě," vypráví Iveta

"Začala jsem randit s mužem, který by mohl být mým synem. Jeho energie mě zcela pohltila," svěřila se Ivona

"S Petrem nás dělí rovných 20 let, přesto je to láska jako trám," svěřila se Monika

"Stydím se to přiznat, ale miluji dva muže najednou. Jsou to bratři a já nevím, kterého si vybrat," tápe Martina

"Zamilovala jsem se do otce svého přítele. Ten mi začal vyhrožovat rozchodem, když se to dozvěděl"
Mohlo by se vám líbit

Velký byt už nestačí. Češi dnes chtějí školku, kavárnu i park v docházkového vzdálenosti od domu








