Travičskými schopnostmi v dobách středověku nevládly jen čarodějnice a léčitelky. Do tohoto tajemství dokázali proniknout i lidé z vyšších vrstev a někteří, jakmile tuto schopnost získali, jako by nevěděli, kdy mají přestat. Patřila mezi ně i markýza de Brinvilliers, která měla na svědomí hned několik lidských životů včetně vlastní rodiny.
Marie-Madeleine d'Aubray, později markýza de Brinvilliers se uměla narodit. Přišla na svět roku 1630 a její rodina v té době byla velice bohatá a vlivná. Malé Marii-Madeleine tak mohli rodiče zajistit pohádkové dětství se vším, co si malá holčička může přát. Marie-Madeleine se vdávala už v jednadvaceti letech a jejím manželem se stal Antoin Gobelin, pozdější markýz de Brinvilliers, jehož rodina zbohatla na výrobě gobelínů.
Prostopášná markýza
Nejprve to vypadalo, že manželství bude šťastné. Od otce markýzy dostal pár honosné aristokratické sídlo ve čtvrti Marais, která patří dodnes mezi nejprestižnější pařížské adresy. Novomanželé se činili a jejich rodina se rychle rozrůstala. Měli spolu sedm dětí, jak se ale později ukázalo, markýz byl patrně otcem jen čtyř z nich. Markýza totiž nedokázala poklidně a věrně setrvat v manželství a za dobu jeho trvání měla hned několik milenců.
Na jedné z jejích avantýr měl nepřímou zásluhu dokonce sám markýz. Ten se svojí krásnou ženou rád chlubil a při jedné příležitosti ji představil i Godinovi de Sainte-Croix, důstojníkovi pochybné pověsti. Markýza rychle podlehla jeho kouzlu a stala se jeho milenkou, což se ale nelíbilo jejímu otci, kterému by bývala taková aférka mohla poškodit pověst. Rozhodl se zakročit a Godina, který pravděpodobně mohl být otcem některých jeho vnoučat, nechal zatknout.
Markýza, která u zatčení byla přítomna, se rozhodla, že si takové chování od svého otce nenechá líbit, a rozhodla se mstít. Od svého milence získala návod, jak míchat jedy, a jejím plánem bylo otce otrávit. Travičské schopnosti si údajně už předtím vyzkoušela na několika nevinných pacientech pařížské nemocnice Hôtel Dieu poblíž Notre Dame, jejichž smrt nevzbudila žádné podezření. Ani úmrtí jejího otce nikoho nepřekvapilo, neboť již byl starý a nemocný. Markýza tak získala jistotu a jejím dalším plánem bylo otrávit své bratry, aby získala dědictví, zbavit se chtěla dokonce i manžela.
V tom jí nakonec zabránil přímo její milenec Godin de Sainte-Croix, kterému došlo, že pokud se markýza zbaví manžela, bude si patrně chtít vzít jeho, a o to důstojník příliš nestál. Románek ale neukončil a dál si po boku markýzy užíval její zděděné bohatství. Netrvalo to však dlouho a Godin za nevyjasněných okolností zemřel.
Tím se pozornost obrátila i na markýzu. Godin totiž neměl žádné potomky a zanechal po sobě jen obrovské dluhy, a tak to málo, co po něm zůstalo, padlo do rukou policie. Ta mezi jeho osobními věcmi našla i dopisy od markýzy de Brinvilliers, které se staly důkazem o její travičské minulosti. Jakmile se to markýza dozvěděla, utekla z Paříže a skrývala se v Londýně a v Belgii. Dopadena nakonec byla v klášteře v Lutychu, kde si ji převzaly francouzské úřady. Proces s krásnou šlechtičnou vzbudil mezi veřejností velký zájem. Ta sice svoje hříchy přiznat nechtěla, byla ale podrobena krutému mučení, kde nakonec řekla vše, a v roce 1676 jí byla sťata hlava.
