Některé zdravotní výdaje člověk odkládá proto, že jsou příliš drahé. Jindy peníze má, ale přesvědčí sám sebe, že už nemá smysl do sebe tolik investovat. Teprve postupně může zjistit, že nejde jen o vzhled, ale také o pohodlí, stravování a sebevědomí.
Jaroslava (71) má dlouhodobé problémy se zuby a několik jí jich chybí. Zubař jí nabídl možnosti, jak chrup ošetřit a chybějící zuby nahradit. Peníze na zákrok má, ale utratit je za něj nechce.
Nové zuby jsem odmítla, i když na ně mám
Když mi zubař vysvětloval, co všechno by se dalo udělat, hlavou mi běžela hlavně výsledná částka. Ne že bych si ji nemohla dovolit. Nějaké úspory máme a nemusela bych se kvůli tomu zadlužit. Jen mi připadá zvláštní utratit tolik peněz za zuby v jednasedmdesáti. Kdyby mi bylo čtyřicet, asi bych o tom přemýšlela jinak. Teď si říkám, komu se vlastně potřebuju líbit. Manžel mě zná desítky let a kvůli pár chybějícím zubům mě neopustí. Jenže postupně jsem začala vynechávat některá jídla, protože se mi špatně koušou. Když se směju nebo mluvím s někým cizím, občas si automaticky zakryju ústa rukou. A pak mě napadne, jestli si jen nenamlouvám, že mi na tom nezáleží.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Nechci utrácet
Můj manžel mi pořád opakuje, že nejde o parádu. Vidí, že si některé věci už nedám, že jím pomaleji a že se při fotografování přestávám usmívat. Říká, že jsme šetřili právě proto, abychom si ve stáří mohli zaplatit věci, které nám zlepší život. Já ale pokaždé najdu jiný důvod, proč do toho nejít. Jednou je to cena, podruhé obava ze zákroků a potřetí si řeknu, že jsem bez toho přece vydržela doteď.
Zubař na mě netlačí, jen mi vysvětlil možnosti a nechal rozhodnutí na mně. Přesto mě začíná zlobit, když mi manžel říká, že jsem tvrdohlavá. Možná jsem. Jen se pořád nemůžu zbavit pocitu, že tolik peněz za sebe v mém věku utrácet jednoduše není rozumné. Je odmítání dražšího ošetření skutečně rozumná šetrnost, pokud kvůli problémům se zuby Jaroslava už omezuje jídlo i běžný kontakt s lidmi?
Ke komentáři k situaci Jaroslavy nás inspiroval internista Howard E. LeWine
Paní Jaroslavo,
z vašeho vyprávění je znát, že už nejde jen o vzhled. Když kvůli zubům vynecháváte některá jídla, jíte s obtížemi a začínáte se méně usmívat nebo zakrývat ústa, zasahuje to do pohodlí i běžného života. Věk sám o sobě proto nemusí být důvodem říct si, že už se do sebe „nevyplatí“ investovat.
Zároveň není nutné automaticky přijmout nejdražší variantu jen proto, že existuje. Můžete se zubaře znovu zeptat, co vám jednotlivé možnosti reálně přinesou, jaké mají nevýhody, jak náročné jsou zákroky a zda existuje i jednodušší řešení, které by vám zlepšilo kousání a komfort. Pomoci může i druhý názor, pokud potřebujete větší jistotu, že se rozhodujete podle svých potřeb, ne pod tlakem ceny nebo obav.
Možná stojí za to položit si jinou otázku než „má cenu tolik utratit v jednasedmdesáti“. Spíš zda vám ty peníze mohou přinést něco, co budete opravdu používat každý den – možnost pohodlněji jíst, mluvit, smát se a necítit potřebu schovávat ústa. Úspory nemusí sloužit jen k tomu, aby zůstaly nedotčené; mohou mít smysl i tehdy, když vám v současném životě přinesou skutečné zlepšení.