"Když jsem se z toho konečně dostala, Radek se vrátil. Prý se změnil," svěřila se Aneta

Aneta si dlouho myslela, že svůj vztah s Radkem má už definitivně za sebou. „Byli jsme spolu skoro šest let. Na začátku to bylo krásné, ale postupně se to změnilo. Přestali jsme si rozumět, hádali jsme se a já jsem se v tom vztahu začala ztrácet,“ vzpomíná. Rozchod podle ní nebyl náhlý, spíš pomalý a bolestivý. „Dlouho jsem se snažila to zachránit. Měla jsem pocit, že když se budu víc snažit, vrátí se to, co bylo na začátku. Ale nestalo se. Nakonec jsem odešla, protože jsem věděla, že už to dál nejde.“

První měsíce

První měsíce po rozchodu byly pro Anetu náročné. „Chyběl mi, i když jsem věděla, že to nebyl dobrý vztah. Člověk si pamatuje ty hezké chvíle a zapomíná na to, co ho bolelo.“ Postupně se ale začala znovu stavět na nohy. „Začala jsem se víc věnovat sobě. Trávila jsem čas s přáteli, začala jsem sportovat a postupně jsem měla pocit, že se vracím sama k sobě. Po dlouhé době jsem byla klidná.“ Právě ve chvíli, kdy měla pocit, že je konečně v pořádku, se Radek znovu objevil. „Napsal mi po skoro roce. Nejdřív jsem nevěděla, co dělat. Byla jsem překvapená, protože jsem ho už nečekala.“

Řekl, že se změnil

Setkali se a Radek jí řekl, že se změnil. „Říkal, že si uvědomil spoustu věcí, že toho lituje a že by to chtěl zkusit znovu. Bylo to zvláštní, protože jsem viděla, že to myslí vážně.“ Aneta ale přiznává, že její pocity byly rozporuplné. „Část mě měla radost, že ho vidí. Druhá část si ale vzpomněla na všechno, čím jsem si prošla. A najednou jsem si nebyla jistá, jestli chci znovu otevřít něco, co mě kdysi tolik bolelo.“ Začala přemýšlet o tom, co vlastně chce. „Uvědomila jsem si, že jsem za ten rok ušla velký kus cesty. Naučila jsem se být sama se sebou a být spokojená. A najednou jsem měla rozhodnout, jestli se vrátím zpátky.“

Snažil se

Radek se snažil. Psali si, vídali se a on jí opakovaně říkal, že je jiný. „Možná opravdu je. Lidé se mohou změnit. Ale já jsem si nebyla jistá, jestli jsem připravená riskovat, že se všechno vrátí do starých kolejí.“ Nakonec si Aneta dala čas. „Řekla jsem mu, že nic nechci uspěchat. Potřebuji si to srovnat v hlavě a hlavně si být jistá sama sebou.“ Dnes říká, že nejdůležitější pro ni bylo uvědomění, že její štěstí nezávisí na něm. „Ať už se rozhodnu jakkoliv, vím, že už se nechci vrátit tam, kde jsem byla. Chci být ve vztahu, kde se cítím dobře, ne kde musím bojovat.“

„Příběh Anety je důkazem, že návraty do minulosti, respektive k člověku, který byl kdysi naší nedílnou součástí, nejsou jednoduché. Někdy mohou znamenat druhou šanci, jindy jen připomenutí toho, proč něco skončilo. A rozhodnutí, kterou cestou se vydat, musí každý udělat sám. Přesto nejde s přesností predikovat, co v takové chvíli dělat, zdali to zkusit nebo definitivně zavřít dveře za tím, co bylo. Všechno chce čas a když to nezkusíme, můžete se vlastně jen domnívat, jaké by to bylo," uvedla psycholožka, zabývající se vztahy, Abigail Pfiesterová.

“Synovi s rodinou jsem nabídla dočasné bydlení, místo toho ztrácím své soukromí,” je nešťastná Olga