"Začala jsem randit s mužem, který by mohl být mým synem. Jeho energie mě zcela pohltila," svěřila se Ivona

Rozdíly ve věku partnerů jsou jedním z témat, která dokážou vyvolat silné reakce a která lidé řeší víc, než je potřeba. Zvlášť pokud je žena starší než muž, se kterým žije. Okamžitě se objevují pohledy, šepot a nevyřčené soudy. Přitom málokdo ví, co se skutečně odehrává v srdci dvou lidí, kteří se do sebe zamilují. Přitom ani u známých osobností to není výjimkou, ovšem většinou je starší muž. Ale většinou. Ne vždy.

Začala jsem randit s mužem, který by mohl být mým synem

Láska si zkrátka nevybírá podle data narození. Přichází tehdy, kdy to nejméně čekáme, dost často proto, aby nám převrátila život mile naruby. A někdy nám otevře dveře k části sebe sama, o které jsme neměli tušení. Přesně to se stalo Ivoně, která se rozhodla s námi podělit o svůj příběh.

"Je mi čtyřicet let a nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluji do muže, který by klidně mohl být mým synem. Nehledala jsem to. Neplánovala jsem to. Stalo se to úplně náhodou. Po rozvodu jsem byla dlouho sama. Ne proto, že bych neměla možnost někoho potkat, ale proto, že jsem byla unavená. Zklamaná. Měla jsem pocit, že už mě nic hezkého nečeká," začíná.

Žádná setkání nejsou náhodná

Potkali jsme se náhodou. V kavárně, kam chodím občas pracovat na notebooku. Seděl u vedlejšího stolu a usmál se na mě. Obyčejný úsměv, nic víc. Dali jsme se do řeči. Nevěděla jsem, kolik mu je. On se mě na věk taky neptal. Povídali jsme si o hudbě, filmech, cestování. Smála jsem se víc, než jsem byla zvyklá. A cítila jsem se lehká. Jako bych zase na chvíli byla tou holkou, která se umí radovat z maličkostí. Když mi později řekl, že mu je dvacet tři, trochu se mi sevřel žaludek. Přiznala jsem mu, kolik je mně. Čekala jsem rozpačitost. Odstup. Možná konec. Místo toho pokrčil rameny a řekl, že na tom nezáleží. A mně v tu chvíli došlo, že na tom nezáleží ani mně.

Pohlcena jeho energií

Začali jsme se vídat. Nejdřív sporadicky a s trochou nedůvěry z mé strany, co mám vlastně od toho čekat. Utnout jsem to však nedokázala. Jeho energie mě doslova pohltila. Má chuť do života, plány, sny. U něj se necítím stará. Necítím se unavená. Cítím se živá. Smějeme se, povídáme si dlouho do noci, objevujeme nové věci. Dává mi pocit, že můj život zdaleka nekončí, ale možná teprve začíná. Samozřejmě že přemýšlím o budoucnosti. Vím, že jsme každý v jiné životní fázi. Vím, že se to může jednou rozpadnout. Ale naučila jsem se jednu důležitou věc. Nežít pořád jen v obavách z toho, co bude. Protože bych tím přišla o to, co je teď. A to je krásné.

Někteří kroutí hlavou

Lidé kolem mě reagují různě. Někteří mě podporují. Jiní kroutí hlavou. Už jsem slyšela, že jsem blázen. Že je to krize středního věku. Že mě jen využívá. Ale nikdo z těch lidí s námi nežije. Nikdo z nich nevidí, jak se na sebe díváme. Jak se držíme za ruce. Jak si nasloucháme. „Vztahy s rozdílem věku nejsou jednoduché, to ale nejsou ani ty, kde jsou partneři stejně staří. Každý má někdy strach, každý může pochybovat, kam to, čím momentálně žije, může směrovat. Důležité je, jak se ve vztahu cítíte. Jak na vás působí a zdali vám to dává elán se radovat a užívat si každou volnou chvilku. Pokud ano, je jedno, jestli je váš partner starší nebo mladší, důležité je, že si rozumíte a máte se rádi,“ uvedla psycholožka a odbornice na vztahy, Wendy L. Patricková.

Možná to Ivoně nevydrží navěky, možná je její mladší partner jen jakousi přestupní stanicí. Přesto je ráda, že ho potkala. Jak sama říká: „Možná se nám to časem rozpadne a tahle pohádka jednou skončí. Ale i kdyby ano, už teď vím, že tenhle vztah mi dal strašně moc. Připomněl mi, že si zasloužím lásku a že si zasloužím být šťastná. A že věk je jen číslo, pokud se dva lidé opravdu milují.“

"Rozešel se se mnou ve chvíli, kdy jsem ho potřebovala nejvíc. Chladnější přístup jsem nikdy nezažila," svěřila se nám Jitka