"S Petrem nás dělí rovných 20 let, přesto je to láska jako trám," svěřila se Monika

Vztahy s větším věkovým rozdílem v okolí většinou budí emoce. Každý má tendenci okamžitě posuzovat a vynášet soudy, ještě než zná skutečný příběh. Přitom je to stejné jako u jakéhokoli jiného vztahu. Důležité je, jak vám s druhým člověkem je. Jak se díky němu cítíte a co společně prožíváte. Mnoho párů s rozdílem dvaceti i více let funguje lépe než dvojice, které jsou stejně staré. A není to náhoda. Takové vztahy často stojí na hlubším porozumění, na klidu a na vědomém výběru partnera.

Dělí nás rovných 20 let

Nikdy bych nevěřila, jak moc se dá život změnit ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte. Dlouho jsem měla pocit, že mé vztahy vlastně nikam nevedou. Potkávala jsem muže, kteří nevědí, co od života chtějí. A pak se najednou objevil Petr. Nebyl to žádný princ z pohádky, ale muž, který věděl, kdo je, co od života chce a také co může nabídnout. Zpočátku mě jeho věk trochu zaskočil. Přemýšlela jsem nad tím, co si řeknou lidé, jestli to má budoucnost a zda mě nebude trápit pocit rozdílných světů. Petr byl starší o dvacet let a já si toho zkrátka nemohla nevšimnout. Všímal si detailů, které mladší muži často přehlížejí. Uměl naslouchat. Nesnažil se soutěžit. Neskrýval své zkušenosti, ale ani ji jimi nezahlcoval nebo se nepovyšoval. Právě v tom bylo to kouzlo, které mé k němu přitahovalo. Najednou jsem vedle sebe měla člověka, který mě bral vážně a uměl mě podržet. Neznamenalo to, že by byl dokonalý. Jen byl skutečný.

Soudy ostatních

S okolím to nebylo vždy jednoduché. Kamarádky nejdřív nechápaly, rodiče se ptali, co mě k tomuto kroku, dát se dohromady se starším mužem, vedlo. Já si však uvědomovala, že je to poprvé, kdy se ve vztahu necítím nejistě. Překvapilo mš, jak moc se dá plánovat s někým, kdo má život už z větší části prožitý. Petr mě ale nikdy neomezoval. Naopak mě podporoval, abych si plnila sny, cestovala, pracovala na sobě. Někdy se dokonce usmíval a říkal, že díky mě omládl o deset let.

Velký věkový rozdíl sebou samozřejmě nese i otázky do budoucna. Já o nich přemýšlela, ale postupně zjistila, že se nechci řídit strachem. Život s Petrem mi dával tolik jistoty, že se mi přestalo chtít utíkat před tím, co cítím. Společně jsme si vytvořili rytmus, který nám plně vyhovoval. Naučili jsme se respektovat rozdílné potřeby toho druhého a zároveň si dokázali užít okamžiky, kterých jsme si oba vážili. To, co nás spojovalo, bylo mnohem silnější než data narození v občanském průkazu.

Láska jako trám

Dnes beze studu říkám, že je to láska jako trám. Věkový rozdíl pro mě přestal být tématem, kterým bych se chtěla dát zabývat nebo o něm mluvit a vysvětlovat ho ostatním. Lidé kolem si zvykli a mnozí dokonce uznali, že jsem vedle Petra rozkvetla. Navíc, kdybych poslouchala okolí, nikdy bych nezažila něco tak pevného, klidného a krásného. Náš vztah je pro mě důkazem, že věk není překážkou, ale jen jedním z údajů, který rozhodně neurčuje, s kým budeme šťastní. A možná právě proto by nikdo neměl hodnotit vztahy podle tabulek.

Láska nepřichází podle plánu. Přichází tam, kde je vítána. My dva jsme tomu živým důkazem. „Je jedno, zda je mezi dvěma lidmi rozdíl dvacet nebo pět let, nejdůležitější je, že si navzájem dávají něco, co se nedá vynutit. Pocit domova. Pocit bezpečí. A chuť zůstat. Takové vztahy mohou fungovat bez ohledu na to, že je mezi partnery velký věkový rozdíl. Mnoho mladších žen si navíc hledá starší partnery z důvodu jejich psychické vyspělosti. Taková muži mají něco za sebou, jsou plně soběstační a vědí, co od života skutečně chtějí. To ženám imponuje a užívají si to plnými doušky. Názory druhých v tomto ohledu nejsou důležité. Je to váš život a jen na vás je, jak ho prožijete,“ uvedla psycholožka, Janet Brito.

“Na Silvestra mi všichni zase dávali najevo, že jsem chudinka, protože nemám partnera,” nechápe Veronika