Eliška Junková se stala hvězdou poté, co začala zářit na okruzích automobilových závodů. Během pár let, kdy se jich účastnila, za sebou zanechala nesmazatelnou stopu.
16. listopadu roku 1900 se narodila Alžběta Pospíšilová, která se později proslavila jako Eliška Junková. Po studiu pracovala v nové olomoucké pobočce banky, kde se seznámila se svým budoucím manželem. Když byl po dokončení úkolu přesunut do Brna, přešli s ním i někteří spolupracovníci, včetně Elišky. Tady navštěvovala hudební školu, v níž ji učil samotný Leoš Janáček. Znala se také s Emou Destinnovou a přátelila s Jaroslavem Seifertem.
Jako mladá snila o tom, že bude cestovat po světě, proto se začala učit angličtinu i další jazyky. Ale její osud nakonec změnil Čeněk Junek, který miloval automobilové závody. Nejdříve sedávala vedle něj v roli spolujezdce, ale brzy za volant usedla sama. Řidičský průkaz si přitom udělala tajně, aby ho překvapila. V roce 1968 v rozhovoru pro televizi vyprávěla, že se bála, zvláště jízdy z kopce, a také zavzpomínala, kolik poznámek si vyslechla o „ženské za volantem“.
Byla si vědoma toho, že zastupuje ženy, proto měla, zvláště před prvním závodem, trému. Vyhrála ho. Brzy bylo jasné, že je nesmírným talentem. Sám Ettore Bugatti jí povolil starty na profesionální úrovni. Vyhrála řadu závodů a jako jediná žena v Grand Prix se vyrovnala nejlepším závodníkům soutěže.
Úspěšnou kariéru ukončila po tragické smrti manžela, který zemřel 15. července 1928 v Nürburgringu při Velké ceně Německa. Chvíli před startem měl dostat telegram o nepříznivé finanční situaci, což ho možná psychicky rozhodilo natolik, že při jízdě udělal osudovou chybu.
Výhodou manželů bylo jejich finanční zajištění, které s sebou přinášelo Čeňkovo vysoké postavení. Závodění bylo v tomto směru náročné, například během let 1922 až 1928 koupili osm nových závodních vozů Bugatti.
Samotného Bugattiho Eliška uchvátila poté, co sama ujela celou cestu z Prahy do Molsheimu, kde značka i rodina Bugatti sídlily. Zvládla tak za den 650 kilometrů, což vzhledem k tehdejšímu stavu silnic i vybavení vozu bylo velkým výkonem
S manželem Eliška obývala byt v paláci Lucerna, který po Čeňkově smrti opustila. V Praze ovšem zůstala, a to nedaleko petřínských svahů, kde žila až do konce života.
Po čase se jí dvořil Jean Bugatti, ale jeho city neopětovala, zůstali pouze přáteli a jako jeho vyslanec projela Cejlon a Indii. Také se znala s řadou významných osobností, jako byl Ferrari, dále pracovala například pro Baťu, u nějž vedla oddělení pro dodávání pneumatik továrnám, a podílela se na založení Masarykova okruhu.
Děti manželé Junkovi neměli, ale když roku 1940 zemřel Eliščin bratr, který se po smrti manželky sám staral o pětiletého syna, chlapečka se ujala. O sedm let později se vdala za motoristického novináře Ladislava Kháse.
Legenda automobilového závodění zemřela 5. ledna 1994.
