Jan Werich byl nejen bavič a herec, ale také myslitel, který svými slovy dokázal oslovit generace. Jeho humor nebyl jen lehkovážný, ale skrývala se v něm moudrost a ostrá kritika doby. Některé jeho citáty zlidověly a znají je celé generace, stejně jako filmy, ve kterých účinkoval. Kdo byl tento legendární muž a jaký odkaz po sobě zanechal?
Jan Werich se narodil 6. února 1905 v Praze. Již od mládí projevoval výjimečný talent pro slovo a humor. Studoval na gymnáziu, kde se setkal se svým celoživotním přítelem a spolupracovníkem Jiřím Voskovcem. Později nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale studia nikdy nedokončil, protože ho mnohem více přitahovalo divadlo a literatura.
Otec avantgardního humoru
Spolu s Jiřím Voskovcem vytvořil dvojici, která zásadně ovlivnila české divadlo i humor. V roce 1927 společně přivedli k životu Osvobozené divadlo, které se stalo synonymem pro avantgardu, politickou satiru a inteligentní humor. Jejich hry nebyly jen pobavením, ale také ostrou kritikou společenských a politických poměrů.
V době rostoucího fašismu se jejich humor stal nebezpečným. Po nástupu nacismu byli nuceni emigrovat do USA, kde pokračovali v tvorbě. Dostali se i do Hollywoodu, kde měl Werich řadu nabídek včetně role v bondovce. Po válce se Jan Werich vrátil do ČSR, zatímco Jiří Voskovec zůstal v Americe.
Kromě divadla a filmu byl Jan Werich také plodným spisovatelem. Jeho knihy jako Fimfárum obsahují pohádkové příběhy pro dospělé, kde humor a hravost skrývají hluboké životní pravdy. Mnoho jeho citátů se stalo nesmrtelnými. Jeho filozofie života se opírala o laskavost, moudrost a odpor k hlouposti a nespravedlnosti. Werich věřil, že humor je zbraní proti tyranii, a že smích může být formou vzdoru.
Přestože byl po válce oslavován, jeho vztah s komunistickým režimem nebyl jednoduchý. Po roce 1948 se stal ředitelem Divadla ABC, ale jeho umělecká svoboda byla čím dál více omezována. Odmítnutí spolupráce s StB a jeho kritické myšlenky mu způsobily mnoho problémů. Byl sice trpěn, ale význam jeho díla byl potlačován.
Jan Werich byl ženatý s Zdenkou Werichovou, se kterou měl dceru Janu Werichovou. Jeho rodinný život nebyl vždy jednoduchý, zejména kvůli jeho vytíženosti v uměleckém světě a politickým tlakům, kterým čelil. Jeho dcera Jana se také věnovala umění, především jako překladatelka a spisovatelka. Pokoušela se i o herectví se svým otcem se sešla před kamerou při natáčení televizního filmu Uspořená libra. Werich byl rodinně založený člověk, který si vážil svého domova, ačkoliv jeho kariéra a doba, ve které žil, mu často kladly překážky.
Jan Werich zemřel 31. října 1980. I po jeho smrti ale zůstal jeho odkaz živý a jeho tvorba je stále uznávaná. Jeho myšlenky, knihy i nahrávky jsou dodnes inspirací. V jeho slovech je moudrost, která nepodléhá času: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ To je jeden z jeho nejznámějších citátů, který platí za každých okolností.
