Psi nás provázejí životem jako chodící ikony bezpodmínečné lásky a věrnosti. Jenže ruku na srdce, občas si ty naše chlupáče idealizujeme natolik, až jim v hlavách vytváříme lidské myšlenkové pochody. Kolem jejich chování dodnes koluje tolik mýtů, že by to vydalo na celou encyklopedii.
Pojďme si proto posvítit na ty největší známé kynologické nesmysly, kterým mnozí lidé stále pevně věří, a s trochou zdravé nadsázky je jednou provždy uvést na pravou míru. Zapomeňte na zastaralé pravdy z minulého století a podívejte se, jaká fakta se ve skutečnosti skrývají za psí povahou.
Jak správně spočítat věk psa
Rovnice, že jeden lidský rok znamená sedm psích, je sice jednoduchá na počítání, ale z biologického hlediska je to čistá fikce. Psí stárnutí je totiž mnohem složitější než obyčejná násobilka. V prvních dvou letech života dospívá každý pes raketovou rychlostí a teprve potom se celý proces zpomalí.
Navíc malá plemena stárnou výrazně pomaleji a žijí mnohem déle než obři, kteří vám odcházejí doslova před očima na sklonku svého věku.
Co prozradí psí řeč těla
Představa, že kmitající ocas automaticky znamená radost a pozvání k pomazlení, už stála spoustu lidí minimálně natržené nohavice. Samotné vrtění psího ocasu totiž vyjadřuje pouze silné emoce a celkové vnitřní vzrušení.
Pes tak může signalizovat nadšení z vašeho příchodu domů, stejně jako opravdu velké napětí, strach, nejistotu nebo naprostý ledový klid těsně před útokem, na který se zrovna v danou chvíli plně soustředí a chystá.
Kdy začít s výcvikem psa
Pořekadlo o tom, že starého psa novým kouskům nenaučíte, je nesmírně populární výmluva pro ty, kterým se prostě nechce pracovat s dospělým zvířetem. Psí mozek se přitom dokáže úspěšně učit v podstatě v jakémkoliv věku.
U starších jedinců to sice jde o něco pomaleji a vyžaduje to více klidu i trpělivosti, ale jakmile vytáhnete správně voňavou masovou odměnu, promění se i psí dědeček v nečekaně nadšeného a velmi bystrého žáka.
Černobílé vidění psů je vědecky dávno vyvrácený mýtus. Naši parťáci barvy normálně vidí, jen mají poněkud chudší paletu než my. Jejich zrak funguje podobně jako u lidí s červenozelenou barvoslepostí.
Pokud tedy svému miláčkovi pořídíte zářivě červený míček a hodíte ho do zelené trávy, bude ho hledat spíše svým nosem, protože pro jeho vlastní oči obě tyto výrazné barvy spolehlivě splývají v jednu docela nudnou šedožlutou plochu.
Čokoláda jako psí jed
Dát žadonícímu psovi kousek čokolády s představou, že drobné množství přece nemůže ublížit, je přímá jízdenka na veterinární pohotovost. Kakao totiž obsahuje theobromin, což je pro psy i kočky prudký jed, který jejich křehké tělo nedokáže efektivně odbourat.
I malá kostička hořké čokolády s vysokým obsahem kakaa může u menšího zvířete snadno vyvolat těžké srdeční potíže, křeče a v nejhorším případě i selhání celého organismu.
Nešetrné máchání čumáku v loužičce je drsná a naprosto nefunkční metoda, která v psovi vyvolá pouze strach a obrovský zmatek. Pes totiž nedokáže pochopit trest za nehodu, která se stala před celou hodinou.
Moderní přístup staví výhradně na pozitivním posilování. Když se stane nehoda doma, v úplném tichu ji ukliďte. Když se naopak pes vyčůrá venku, tvařte se, že právě vyhrál olympiádu, a patřičně ho za to přímo na místě odměňte.
