Do pořadu Na kafeečko webu Lifee.cz tentokrát zavítala bývalá hlasatelka Marie Tomsová. Ta se zde mimojiné rozpovídala o tom, jak v listopadu 1989 schovala ve svém obývacím pokoji 60 lidí. Marie Tomsová byla velice populární. Dokonce až tak, že občas narazila na „fanouška“, ze kterého radost rozhodně neměla.
V době její největší slávy si každý muž chtěl Marii Tomsovou vzít. Ale jeden zašel až moc daleko. „Je to pravda. Byl to jistý chovanec psychiatrické léčebny v Dobřanech, Rudolf Kršák, který mi psal skoro každý den dopisy. Nejenom mně, opravdu nám všem. Postupně, nebo i najednou, si nás chtěl všechny vzít.“
V obýváku Tomsová schovala 60 lidí, den nato porodila
Před 17. listopadem se u Marie Tomsové v bytě často scházela Ypsilonka. „Ano, my jsme bydleli za rohem, v Mikulandské ulici, takže se spousta představení dohrávala u nás. Navíc byla Restaurace u Tomsů celoročně otevřena – teď si dělám legraci – když nás vyhnali z divadla. Podotýkám, že jsem v té době ještě neměla děti.“V Ypsilonce byla Marie jako doma, stejně jako Ypsilonka u ní v Mikulandské ulici, kde Marie tehdy bydlela.„Prostě jsme tam byli jako doma a oni pak byli jako doma u nás. Dalším mým kamarádem je Pavel Nový, který také účinkoval v Ypsilonce. S Pavlem mám dokonce jeden zájezdový pořad, S vámi nás baví svět. Je to nádherné představení, ve kterém bych ráda kladla otázky, ale Pavel mi v podstatě nedá šanci, abych otázku položila. Pavel je neřízená střela, ale je to miláček. Když jsme se v roce 1990 stěhovali, synovi byl rok – je to revoluční dítě – 17. listopadu jsem měla v bytě 60 lidí. Když jsme se rok poté stěhovali, tak Pavel Nový byl v plné síle a už tenkrát nosil kraťasy. Stěhovali jsme se před Vánoci a on tu Mikulandskou, ten náš byt, v podstatě odnosil na svých bedrech k nám do čtvrtého patra. Bez výtahu.“
V den, kdy u sebe Marie schovala 60 lidí, ji nejspíš nikdo nepoznal. „Já myslím, že mě nepoznali. Byla jsem maskovaná tím břichem a měla jsem také brýle, které jsem běžně na obrazovku nenosila. Asi jsem byla rozvrkočená, ne učesaná, v nějaké domácí haleně.Připadala jsem si hájená. Oni se ptali: “Když jste těhotná, nebojíte se?„ “Čeho? Já prostě neotevřu!„ Když byl vevnitř poslední, zabouchla jsem dveře a řekla: “Já už neotevřu.„ Nechala jsem otevřeno do obýváku, ať tam proudí. Když mě viděli v tom jiném stavu, tak se všichni zuli.“
Pár dní poté, co Marie ve svém bytě schovala takové množství lidí, porodila. Na svět přivedla své první dítě. Dodnes na tento okamžik vzpomíná s láskou a radostí. „Bylo to úžasné! Naprosto úžasný pocit, splynuly mi dvě dějinné události v jednu. Tohle pro mě byla jedna z nejvýznamnějších událostí života – ale v podstatě jsme nikoho nezajímali. Mimochodem se narodil přesně v době, kdy Marta Kubišová zpívala Modlitbu na Václaváku. No a navíc jsme mu dali jméno Miloš, tedy po tatínkovi. Ale v té době…“
