Patří k našim dalším nadějím na medaili a přípravu na svůj třetí start na olympijských hrách rozhodně nepodceňuje. Anna Fernstädtová (29) pečlivě studuje trať a testuje, kam až jí skeleton v ledovém korytu povolí zajít. Sportovkyně je zcela koncentrovaná na výkon a kvůli své nemoci nebydlí ani v olympijské vesnici. Anně byla totiž před čtyřmi lety zjištěna cukrovka a život se jí ve vteřině obrátil vzhůru nohama. Dnes už své tělo zná a ví, kde může trochu povolit, ale stejně musí dodržovat zajetý režim.
Narodila se české mamince a německému tatínkovi. Po konci v německé reprezentaci tak mohla Anna nastoupit za Česko. V nároďáku ji skvěle přijali a na podmínky si nemůže stěžovat. Po perfektním bronzu z Mistrovství světa 2025 je tak horkým želízkem v ohni na vynikající umístění.
Začátky ve skeletonu byly pro sportovkyni šílené
Do svých čtrnácti let dělala Anna gymnastiku, ale po přestěhování do Bavorska už měla problémy s dojížděním a začala se poohlížet po jiném sportu. Mladší bratr začal jezdit na snowboardu, ale aby ho mohla dělat Anna na vrcholové úrovni, na to už byla stará. Nakonec se byla podívat na jízdy v ledovém korytu a řekla si, že tohle by mohla zkusit. „Na začátku více ťukáš, než jedeš rovně, takže to dost bolelo a bylo to šílené,“ popsala Fernstädtová v pořadu Ženské podání, že to i chtěla vzdát, ale přemluvili ji k dalším jízdám.
V německém nároďáku byly podle Anny velké problémy
Postupně se začala zlepšovat a skeleton ji začal bavit. Po čase se stala juniorskou mistryní světa a zažila start také v seniorských závodech. Německo reprezentovala na olympiádě v Pchjongčchangu, kde skončila na šestém místě. Bohužel v týmu nevládla úplně přátelská atmosféra a Anna chtěla se závoděním seknout. „Neměla jsem tam moc dobrého trenéra a byly tam dost velké problémy,“ přiznala sportovkyně, že jí pak maminka poradila, ať zkusí závodit za Česko. Anna si vyběhala vše potřebné a mohla pak obléknout dres s našimi barvami, tedy i letos onu spornou kolekci, která nás však rozhodně zviditelnila..
Výborně zajeté závody ji pak nominovaly na olympiádu do Pekingu, kde brala sedmé místo. Přestěhovala se do Šumperka, kde probíhá také její letní příprava, a v zimě samozřejmě vyráží do ledového koryta. Před čtyřmi lety se pak skvělé sportovkyni obrátil život vzhůru nohama. Lékaři jí diagnostikovali cukrovku 1. typu. „Byl to velký šok. Změní ti to život a nic není, jak to bylo předtím,“ vzpomínala Anna, že na začátku absolutně netušila, jak zvládne vážnou nemoc s vrcholovým sportem.
Inzulín si skeletonistka píchá i patnáctkrát za den
Začátky byly hodně těžké, ale dnes už převládá období, kdy je vše relativně v pohodě a pláč ustupuje do pozadí. Pro vrcholovou sportovkyni je pak soustředění se na důležitý závod a o dost horší než pro její soupeřky, protože si nehlídá jen jízdu, ale také hladinu cukru, která si občas dělá, co chce. Inzulín si pak Anička musí píchat klidně šestkrát až patnáctkrát denně.
Celá rodina se s její nemocí už naučila žít a všichni vědí, co dělat, kdyby náhodou přišly nějaké nepříjemnosti. Oporou je pro Annu nejen maminka s tatínkem, ale také partner. Tím je americký skeletonista Nick Tucker. Možná to vypadá, že partneři mají náročný vztah na dálku, ale opak je pravdou. „Zvládáme to v pohodě, protože vlastně v sezoně jsme pořád spolu,“ popsala Anna s tím, že léto pak tráví v Americe, potom přiletí zase Nick do Česka a v podstatě se vidí hodně často.
