Geniální Jimi Hendrix: Hrával na násadu od koštěte, noty se nikdy nenaučil. Kolem jeho smrti stále visí otazníky

Jimi Hendrix patří k největším hudebním ikonám 20. století. Jeho život byl krátký, ale nesmírně intenzivní, a dodnes je obestřen legendami. Narodil se 27. listopadu 1942 v Seattlu ve státě Washington jako James Marshall Hendrix. Jeho dětství nebylo jednoduché, rodiče měli složitý vztah, často se hádali a později se rozešli. Malý Jimi vyrůstal převážně s matkou a babičkou, ale jeho rodinné prostředí bylo nestabilní a někdy i problematické.

Hra na košťata

Už v dětství se však projevovala jeho vášeň pro hudbu. Nejdříve si jako snad někdy každé dítě hrál na improvizované kytary z košťat nebo z krabic, než se mu podařilo získat skutečný nástroj. Ve třinácti letech dostal svou první kytaru a začal se učit hrát převážně sám, podle sluchu a podle nahrávek svých idolů, mezi které patřili bluesoví mistři B. B. King nebo Muddy Waters. "Vždycky, než jsem odešel z domu, řekl jsem mu, aby si uklidil pokoj. Když jsem vrátil, byl tam stejný nepořádek jako před tím. Později jsem zjistil, že  celou dobu seděl na konci postele a místo toho, aby koštětem zametal, hrál na něj jako na kytaru. Pak jsem mu koupil takové staré ukulele," prozradil kdysi Jimiho otec. První elektrická kytara samozřejmě záhy následovala.

V dospívání se hudba stala jeho únikem ze složité reality. Nebyl nejlepším studentem, ale když měl v ruce kytaru, neměl konkurenci a všechno ostatní bylo nepodstatné. Nikdy se neučil noty a hrál jen podle sluchu. V šestnácti letech založil svou první kapelu The Velvetones, a krátce poté začal hrát v dalších místních skupinách. Po střední škole se rozhodl nastoupit do armády a v roce 1961 se přidal k výsadkářům. Tam ale nevydržel dlouho, služba ho nebavila, navíc si přivodil zranění při seskoku, a tak byl brzy propuštěn. V armádě ale našel přítele Billyho Coxe, baskytaristu, se kterým později spolupracoval i v profesionální kariéře.

Zkušenosti na pódiu

Po návratu do civilu začal hrát jako doprovodný kytarista pro různé interprety, například pro Tinyho Timese, Wilsona Picketta nebo Ikeho & Tinu Turner. Byl neuvěřitelně talentovaný, ale zatím zůstával v pozadí. První větší šanci dostal, když začal doprovázet Little Richarda. Jeho energická hra k němu sice pasovala, ale Hendrix byl příliš výrazný a Richard brzy poznal, že jeho kytarista na sebe strhává příliš pozornosti. Proto se jejich cesty rozešly. Pro Hendrixe to ale byla cenná zkušenost, protože se díky ní naučil pohybovat na velkých pódiích a poznal, že jeho místo je spíše v čele než v pozadí.

Zlom přišel v polovině 60. let, kdy se přestěhoval do New Yorku. Tam začal vystupovat v menších klubech, kde upoutal pozornost svým extravagantním stylem hry i vystupováním. Na jednom z koncertů ho viděl manažerovi Chase Chandler, bývalý člen skupiny The Animals. Chandler v Hendrixovi okamžitě viděl potenciál a nabídl mu spolupráci. Přesvědčil ho, aby se přestěhoval do Londýna, kde byla tehdejší hudební scéna nesmírně živá a otevřená novým experimentům.

Komplikovaná osobnost

V roce 1966 tak vznikla skupina The Jimi Hendrix Experience, v níž kromě Hendrixe působili britští hudebníci Noel Redding na basu a Mitch Mitchell na bicí. Už jejich první singly Hey Joe, Purple Haze nebo The Wind Cries Mary zaznamenaly obrovský úspěch. Publikum bylo uchváceno nejen jeho hudbou, ale i jeho osobností, jeho barevné oblečení, afro účes a způsob, jakým dokázal ovládat kytaru, z něj dělaly neodolatelnou hvězdu. Byl to rebel, který posouval hranice rocku a blues, a přitom působil přirozeně a autenticky.

Vrchol jeho kariéry přišel s vystoupením na festivalu Monterey Pop v roce 1967, kde ohromil publikum nejen hudbou, ale i šokujícím gestem, když na konci vystoupení zapálil svou kytaru. Tento obraz se stal jedním z nejslavnějších momentů rockové historie. O dva roky později se stal součástí další legendy, festivalu Woodstock v roce 1969.

Hendrix byl však nejen hudebním géniem, ale také složitou osobností. V soukromí působil někdy plaše, jindy divoce. Měl mnoho vztahů se ženami, které ho obdivovaly, ale žádný z nich nebyl stabilní. Jednou z jeho nejznámějších partnerek byla dánská modelka Kirsten Nefer, také měl vztah s britskou malířkou Kathy Etchingham. V posledních letech jeho života byla jeho partnerkou německá malířka a bývalá krasobruslařka Monika Dannemann, s níž trávil své poslední dny. Hendrix ženy přitahoval svou charismatickou povahou, ale zároveň často utíkal před vážnými závazky a hledal spíše inspiraci než dlouhodobou jistotu.

Záhadné úmrtí

Navzdory úspěchu čelil i problémům, bojoval s tlakem slávy, častým cestováním a také s užíváním drog a alkoholu, které postupně ovlivňovaly jeho zdraví i psychiku. 18. září 1970 byl nalezen mrtvý v londýnském hotelu, kde pobýval s Monikou Dannemann. Oficiální příčinou smrti bylo udušení vlastními zvratky po požití velkého množství prášků na spaní v kombinaci s alkoholem. Okolnosti jeho smrti však dodnes vyvolávají spekulace. Někteří věří, že šlo o nešťastnou náhodu, jiní naznačují, že mohl být obětí spiknutí nebo dokonce vraždy. Jisté je, že svět přišel o hudebníka, který změnil tvář rocku.

Jimi Hendrix zemřel ve věku pouhých sedmadvaceti let, a stal se tak členem nechvalně známého Klubu 27, kam patří i další předčasně zesnulí hudebníci jako Janis Joplin, Jim Morrison nebo Kurt Cobain, kteří všichni odešli ve věku sedmadvaceti let. Přestože jeho kariéra trvala jen několik málo let, jeho odkaz je obrovský. Hudebníci po celém světě dodnes čerpají inspiraci z jeho nahrávek a jeho jméno se pravidelně objevuje na prvních místech žebříčků nejlepších kytaristů všech dob.

Zajímají vás slavné ženy, které se motaly kolem muzikantů? Přečtěte si o groupie Bebe Buell.