Patří k legendám našeho hokeje a podílel se na neskutečném úspěchu našich zlatých hochů na olympiádě v Naganu. Slavomír Lener (70) dodnes rád vzpomíná na hokejový turnaj století, protože to bylo něco, co se dost možná už nebude nikdy opakovat. Tehdy se sešla skvělá parta hokejistů, k tomu připočtěme božského Ivana Hlinku (†54) a velké odhodlání jít si za snem. Zítra to bude přesně dvacet osm let, co se v naší maličké zemi přepisovaly dějiny a Češi vyhráli olympijský turnaj.
Dodnes Slavomírovi lidé děkují za Nagano a mají v sobě ty nejhezčí vzpomínky. Vsadíme se, že také vy si vybavíte, co jste v neděli 22. 2. 1998 po páté ráno dělali. Respektive, kde jste se dívali na finálový zápas proti Rusku. To, co vypuklo po závěrečném hvizdu, by se dalo popsat jako euforie a hrdost.
Během cesty do vlasti „vypili“ hokejisté celé letadlo
V Japonsku začaly také oslavy, které nebraly konce, a všichni z nás si pamatují velkolepý příjezd hokejistů na Staroměstské náměstí. Tehdy doslova vypadli z autobusu a pomalu nemohli ani mluvit. Jejich slova byla neskutečně upřímná, milá a nezapomenutelná, a když si vzal slovo Hlinka, Staromák šel do kolen. Jak přiznal Lener, v letadle se vypil všechen alkohol, co letuška na vozíku přivezla a nezbyla ani kapka nazmar. Nikoho to ale samozřejmě nepohoršovalo, protože tohle vítězství se oslavovalo ještě týden po konci olympijských her.
Trenérská spolupráce s Hlinkou byla božská
Zlatou medaili vybojovali hokejisté na ledě, ale předcházela tomu chytrá Hlinkova hlava a trenérská sehranost s Lenerem. Nebyla to pozice hlavní trenér a asistent, byli to dva trenéři. „Bylo to boží, Ivan dokonce řekl, že chce být manažerem a koučovat si tým a chodit s nima na pivko a vše probírat,“ vzpomínal Slavomír v pořadu Hyde Park Civilizace. „Nic jsme si nezáviděli, přáli jsme si to navzájem. Byli jsme dvojice, která se navzájem podporovala a respektovala a věřím, že by to tak bylo dodnes,“ dodal Lener, kterého stejně jako celý náš hokejový národ zasáhla v srpnu 2004 smutná zpráva, že Hlinka zemřel při dopravní nehodě.
Velkou motivací pro všechny v kabině byla během turnaje také obrovská vlna podpory od fanoušků, rodin a vlastně celé naší země. Hokejistům chodily faxy, které se pak vylepovaly v kabině. Během pár dnů visely všude. „Na jednom z nich byl vzkaz od babičky, která si přála, aby pro ni turnaj vyhráli. A Robert Reichel řekl, že ho tedy pro ni vyhrají,“ uvedl Lener a jak „Albi“ řekl, tak se nakonec stalo.
Skvělá parta, která se dokázala seřvat a vybičovat k nejlepšímu výkonu
Samozřejmě cesta za zlatem nebyla lehká. Když jsme ve čtvrtfinále prohrávali s Američany, v šatně se odehrálo něco, o čem vlastně trenéři nemluvili. „Kluci se do sebe pustili, že nehrajeme, co umíme. Nebudu říkat, co tam padalo za slova, byla to drsná slova. Líbilo se nám, že to bylo naprosto úderné a šlo to ke každému hráči,“ popsal Lener, že nakonec to bylo zakončeno tím, že přeci víme, proč tu jsme. Trenéři, kteří stáli na chodbě, vše slyšeli a byli na své kluky neskutečně pyšní. Hokejisté předvedli naprosto skvělý obrat a otevřela se nám cesta do semifinále.
Tam na nás čekal našlapaný tým Kanady v čele s legendou Waynem Gretzkym. Napínavý zápas skončil naší výhrou až po infarktových samostatných nájezdech. Bylo jasno, jsme ve finále. Mimo vzpomínek si Lener z tohoto zápasu odvezl ještě vzácný suvenýr. „Puky na střídačku lítaly a když tam jeden vyletí, tak pro něj musíte rychle vyběhnout a strčit do kapsy,“ smál se Slavomír, že pak má na památku ještě puk z finálového zápasu s Ruskem.
Naši současní hokejisté zatím podobnou senzaci na olympijských hrách nezopakovali, ale to neznamená, že by snad byli horší. To vůbec ne, přece jen se předloni stali mistry světa, a navíc mají na trenérském postu Radima Rulíka, který je často přirovnáván k Hlinkovi. Jen nám na olympiádách stále chybí trochu toho pověstného štěstíčka, protože srdce do toho naši hoši dávají.
