Jaro. Stačí to slovo vyslovit a hned si představíme svěží zeleň, kvetoucí stromy a první hřejivé paprsky slunce. Po dlouhé a chladné zimě se příroda pomalu probouzí k životu, ptáci začínají zpívat veselejší melodie a vzduch voní novými možnostmi. Jaro s sebou nese také řadu tradic a zvyklostí, které zná téměř každý. Jak se v nich orientujete?
Jaro je období, které v sobě nese obrovskou symboliku. Je to čas nových začátků, obnovy a změny. Každý rok je to stejné a přece pokaždé jiné. Sníh se pomalu vytrácí, potůčky znovu zurčí a země se otevírá, aby dala život nové vegetaci. Po dlouhé zimní hibernaci se všechno znovu rozjasní a nám se zdá, že se život rozběhl rychleji. Dny jsou delší, slunce zahřívá nejen tělo, ale i duši, a my cítíme nutkání uklidit nejen domovy, ale i svůj vnitřní svět. Lidé často využívají jaro k očistě. Jarní úklid není jen o setření prachu z poliček, ale i o zbavení se starých návyků a myšlenek, které už nepotřebujeme. Je to čas na nové plány, nová předsevzetí a novou energii. Vzduch je svěží, a s ním přichází i chuť začít něco jiného, lepšího.
Od pradávna lidé věřili, že jaro přináší obrodu nejen přírodě, ale i lidem samotným. Už naši předkové slavili příchod jara různými rituály. Jednou z nejznámějších tradic v našich končinách je vynášení Morany, tedy symbolického konce zimy. Loutka Morany je vynesena z vesnice, spálena nebo hozena do vody, aby mohla zima definitivně odejít a dát tak prostor jaru.
Na jaře se také slavil svátek rovnodennosti, kdy den a noc jsou v dokonalé rovnováze. Tento den symbolizoval harmonii a vyváženost, návrat světla a naděje. Staré národy pořádaly oslavy, při nichž zapalovaly ohně, tančily a vítaly novou úrodu. I dnes si jaro spojujeme s oslavami, třeba formou prvních pikniků v přírodě nebo jarních festivalů.
K jaru neodmyslitelně patří Velikonoce. Ačkoliv dnes je mnozí vímají spíš jako příležitost k pomlázce a barvení vajíček, ve skutečnosti jsou to oslavy znovuzrození, nového začátku a cyklu života. Vejce jako symbol plodnosti a nového života, beránek jako znamení ochrany a naděje, pomlázka jako nositel zdraví a života, všechny tyto tradice pocházejí z hlubokých kořenů naší historie.
Velikonoční zvyky se v různých regionech liší. Někde se pečou mazance, jinde zdobí kraslice, dívky se polévají studenou vodou nebo vyšlehávají pomlázkami, peče se nádivka a další dobroty, často přijde k chuti i panák něčeho ostřejšího. Každopádně je to čas rodinných setkání, radosti a vděčnosti za přicházející teplejší měsíce.
S příchodem jara se mnohé mění nejen venku, ale i v nás samotných. Pociťujeme větší chuť do života, toužíme po změně, ať už jde o nové zvyky, nové aktivity nebo třeba změnu v zevnějšku. Ulice se zaplňují lidmi, kteří si konečně mohou sundat zimní kabáty a usednout na zahrádky, parky se probouzejí k životu a ve vzduchu je cítit lehkost, kterou s sebou jaro přináší.
S jarem přichází také nové chutě. Po těžkých zimních pokrmech se na talířích objevují svěží saláty, jarní bylinky a lehčí jídla. Lidé vyhledávají pobyt venku, sportují, plánují výlety a těší se z každého slunečního dne. Jaro je zkrátka obdobím, kdy se svět zdá o něco krásnější a my si ho můžeme naplno užít.
Autorský text
