Pátek třináctého bývá považován za nešťastný den. Ten letošní listopadový měl být podle výpočtu tří vědců dokonce posledním dnem lidstva. Přesné datum zveřejnili už v roce 1960 v jednom z nejuznávanějších vědeckých časopisů světa. Jejich práce tehdy vzbudila rozruch a na dlouhá desetiletí zaměstnala další odborníky. Co vlastně spočítali a proč se dnes nemusíme obávat, že nám zbývá poslední měsíc života?
Zní to jako začátek katastrofického filmu, ve kterém se astronomové nervózně dívají na oblohu. Jenže tentokrát žádná planetka, mimozemská invaze ani tajemné proroctví nefigurují. Za vším stojí matematika. A jeden vědec, který měl mimo jiné zkušenosti s kouzelnickým uměním.
Datum, které vědci napsali černé na bílém
Příběh začíná 4. listopadu 1960. V prestižním odborném časopise Science tehdy vyšla studie, v překladu znamenající Soudný den: pátek 13. listopadu 2026. Pod článkem byli podepsáni Heinz von Foerster, Patricia M. Mora a Lawrence W. Amiot z Illinoiské univerzity.
Nešlo o žádné samozvané jasnovidce. Von Foerster byl uznávaným odborníkem na kybernetiku a společně se svými spolupracovníky se zabýval otázkou, jak rychle přibývá lidí na Zemi. Vědci se podívali na historické údaje o světové populaci za přibližně dva tisíce let. Došli k pozoruhodnému zjištění. Lidstvo se podle jejich modelu nerozrůstalo pouze rychle, ale tempo růstu se samo zrychlovalo. Čím více lidí na světě žilo, tím rychleji jejich počet narůstal.
Když tento vývoj prodloužili matematicky do budoucnosti, narazili na datum 13. listopadu 2026. Podle rovnice měl počet obyvatel tehdy směřovat k nekonečnu.
A právě v tom se zrodil jeden z nejpodivnějších příběhů moderní vědy.
Lidstvo se mělo doslova umačkat. Jenže v rovnici byl háček
Představa byla natolik absurdní, že zní skoro komicky. Lidí by přibýval tak závratně, až by na planetě nezůstalo místo. Žádné velké zemětřesení, žádná ohnivá koule z vesmíru. Zkázu bychom si způsobili prostě tím, že by nás bylo příliš mnoho.
Ostatně i samotní autoři svou práci doprovodili provokativní formulací o tom, že naši vzdálení potomci nezemřou hlady, ale budou umačkáni. Podstatné ovšem bylo něco jiného. Nekonečný počet lidí nepředstavoval skutečnou demografickou předpověď, nýbrž výsledek matematického modelu za předpokladu, že dosavadní vývoj bude pokračovat beze změny.
A právě tento předpoklad se nakonec ukázal jako chybný.
Matematická rovnice totiž může dokonale popisovat minulost, ale nedokáže automaticky předvídat, jak se za desítky let změní společnost. Lidé nejsou čísla, která se donekonečna množí podle neměnného pravidla. Rozhodují se, zda budou mít děti, kolik jich budou mít, v jakém věku založí rodinu a jak chtějí žít.
V šedesátých letech nikdo nemohl s jistotou vědět, jak zásadně se během dalších desetiletí promění rodičovství, vzdělávání žen, dostupnost antikoncepce nebo ekonomické podmínky rodin.
Neuvěřitelné je, že výpočet dlouho skutečně vycházel
Tady příběh dostává svůj nejzajímavější rozměr. Bylo by snadné mávnout rukou a zařadit předpověď mezi nesmysly, kterým kdysi někdo uvěřil. Jenže von Foersterova práce nebyla postavená na náhodném odhadu.
Jak připomněl historik Alan MacEachern v analýze publikované 30. září 2026, původní výpočty se skutečným vývojem světové populace překvapivě dobře souhlasily ještě během sedmdesátých a osmdesátých let. Výraznější odchylky se začaly projevovat až kolem roku 1993. V té době už bylo zřejmé, že porodnost v řadě zemí klesá a lidstvo se vydává trochu jinou cestou, než matematický model předpokládal.
Zajímavý je i samotný autor výpočtu. Heinz von Foerster se v minulosti věnoval kouzelnictví. Věděl tedy, jak upoutat pozornost publika. A spojení seriózních výpočtů s děsivým titulkem o posledním dni světa rozhodně pozornost přitáhlo.
Jeho práci citovali další vědci a téma proniklo dokonce do médií, učebnic a veřejných debat. Vědecký článek, který měl upozornit na možné důsledky nekontrolovaného populačního růstu, tak začal žít vlastním životem.
Doporučujeme
reklama
Co se změnilo? Dnešní ženy mají děti úplně jinak než jejich babičky
Představme si obyčejnou rodinu v roce 1960. Tři nebo čtyři děti nebyly ničím výjimečným, zvláště v některých částech světa. O dvě generace později je situace podstatně jiná. Ženy častěji studují, pracují, mateřství odkládají a mnohé se rozhodnou pro jediného potomka. Někdo děti nechce vůbec.
Nejde přitom pouze o proměnu životního stylu v Evropě. Pokles porodnosti se postupně projevil i v zemích, které dříve patřily k oblastem s nejrychleji rostoucí populací. Podle demografických údajů Our World in Data dosáhlo tempo růstu světové populace maxima v roce 1963, kdy činilo přibližně 2,3 procenta ročně. Od té doby výrazně pokleslo. Lidí na planetě stále přibývá, ale procentuálně mnohem pomaleji.
Dnešní demografové tak řeší i téměř opačný problém, než jakého se obávali jejich předchůdci. V řadě zemí se totiž rodí tak málo dětí, že společnosti stárnou a přibývá otázek, kdo se jednou postará o jejich seniory.
Pátek třináctého dostal další důvod ke špatné pověsti
Na celé záležitosti je ještě jedna drobnost, která jí dodává zvláštní kouzlo. Třináctý listopad letos skutečně připadá na pátek. A právě pátek třináctého je v západní kultuře po staletí spojován se smůlou, neštěstím a nejrůznějšími pověrami.
Někdo by se v tento den nejraději vyhnul důležitým rozhodnutím, jiný by si nekoupil letenku a další by s úsměvem odmítl sedět u stolu jako třináctý host. Pověrčivost má zkrátka mnoho podob a děsivé datum z vědeckého článku do nich dokonale zapadá.
Jenže tentokrát existuje docela spolehlivý důvod ke klidu. Původní studie neprokázala, že 13. listopadu 2026 dojde k nějaké katastrofě. Ukázala pouze, kam by vedlo neomezené pokračování jednoho historického trendu. A protože se tento trend mezitím změnil, ztratilo datum svůj původní matematický význam.
Takže jestli máte na pátek 13. listopadu naplánovanou večeři, návštěvu divadla nebo rodinnou oslavu, není důvod nic rušit. Mnohem větší pravděpodobnost je, že vás ten den potrápí podzimní počasí, zpožděný autobus nebo předvánoční shon než konec lidské civilizace. A možná právě v tom tkví největší ironie celé předpovědi. Vědec, který chtěl upozornit na nebezpečí nekonečného růstu lidstva, nám po 66 letech připomíná ještě jednu důležitou věc: ani ta nejpůsobivější čísla nemohou s jistotou říct, co lidé v budoucnosti udělají. A už vůbec ne, kdy nastane konec světa.
