To, jak dlouhý život máme před sebou, se v Česku liší nejen podle pohlaví, ale také podle toho, kde žijeme. Nejnovější regionální statistiky ukazují, že Praha má před ostatními kraji náskok, zatímco Ústecký kraj se potýká s opačným výsledkem. Rozdíl mezi nimi přesahuje u žen tři roky. Co za těmito čísly stojí a jak si vede zbytek republiky? A kde žijí lidé nejdéle?
Dožít se osmdesátky už dnes není nic výjimečného. Přesto neplatí, že bychom měli ve všech částech Česka stejnou šanci na dlouhý život. Údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) za období 2023–2024 ukazují, že mezi jednotlivými kraji existují poměrně výrazné rozdíly. A pokud se podíváme na ženy, rozdíl mezi Prahou a Ústeckým krajem činí přibližně tři a půl roku.
Nejvyšší naději dožití mají lidé v hlavním městě. Na opačném konci srovnání se nachází Ústecký kraj, a to u mužů i žen. Rozdíly přitom nejsou jen statistickou zajímavostí. Mohou upozorňovat také na odlišné životní podmínky, zdravotní rizika a možnosti, které lidé v různých regionech mají.
Praha vede, Ústecký kraj zaostává
Při pohledu na čísla je rozdíl mezi oběma regiony zřetelný. Žena narozená v Praze měla podle údajů za roky 2023–2024 naději dožití 84,42 roku. V Ústeckém kraji to bylo 80,91 roku. U mužů činily odpovídající hodnoty 78,83 a 75,01 roku. Jinými slovy, rozdíl v naději dožití mezi těmito kraji dosahuje u žen 3,51 roku a u mužů 3,82 roku. Nejde tedy o několik měsíců, ale o několik let života.
Praha si v mezikrajském srovnání udržuje první místo u obou pohlaví. Za ní následují další regiony, jejichž pořadí se u mužů a žen liší. Zatímco u mužů dosahuje druhé nejvyšší hodnoty Královéhradecký kraj, u žen je na druhém místě Jihomoravský kraj.
Jedním z dlouhodobých demografických trendů je rozdíl mezi délkou života žen a mužů. Celorepublikový průměr za sledované období činil u žen 83,14 roku, zatímco u mužů 77,15 roku. Ženy tak měly naději dožití téměř o šest let vyšší.
Tento rozdíl se projevuje napříč republikou, jeho velikost se však kraj od kraje liší. V Praze činí přibližně 5,6 roku, zatímco například ve Zlínském kraji dosahuje zhruba 6,5 roku.
Za rozdíly mezi pohlavími stojí více faktorů. Roli hrají biologické odlišnosti, ale také rozdílné zdravotní návyky, pracovní rizika a další okolnosti, které ovlivňují úmrtnost v průběhu života. Samotná statistika ovšem neumožňuje určit, jak velký podíl má který faktor.
Vyšší naděje dožití automaticky neznamená, že lidé v daném regionu žijí zdravěji ve všech ohledech. Ukazatel vychází z úmrtnostních poměrů v určitém období a shrnuje je do jediného čísla. Neříká, kolika let se skutečně dožije konkrétní člověk, ani kolik z těchto let prožije ve zdraví.
Rozdíly mezi regiony je proto potřeba vnímat v širším kontextu. Zdravotní stav obyvatel mohou ovlivňovat například dostupnost lékařské péče, vzdělání, příjmy, pracovní prostředí, kvalita bydlení, životní styli stav životního prostředí.
V některých oblastech se navíc mohou kumulovat nevýhody, které se promítají do zdravotního stavu obyvatel po mnoho let. Nelze však z pouhého pořadí krajů určit, která z těchto okolností je pro konkrétní region rozhodující.
Středočeský kraj není automaticky na špici
Blízkost hlavního města může svádět k představě, že také Středočeský kraj musí patřit k regionům s nejdelším životem. Statistika ale ukazuje pestřejší obrázek. Ve sledovaném období dosáhla naděje dožití ve Středočeském kraji u mužů 77,23 roku a u žen 82,85 roku. Zatímco muži se pohybovali mírně nad republikovým průměrem, ženy zůstaly nepatrně pod ním.
Zajímavé je, že ani uvnitř jednoho kraje nejsou podmínky stejné. Podle dalších údajů ČSÚ se ve Středočeském kraji dlouhodobě příznivě umisťují okresy Praha-západ a Praha-východ. Naopak nižší hodnoty byly zaznamenány například na Kladensku a Rakovnicku.
To připomíná, že krajské průměry mohou zakrývat rozdíly mezi jednotlivými okresy i menšími oblastmi. O životních podmínkách konkrétního člověka často vypovídá podrobnější pohled na jeho okolí více než samotný údaj za celý kraj.
Délka života není neměnná veličina. V České republice se naděje dožití dlouhodobě prodlužovala, tento vývoj však přerušila pandemie covidu-19, která se v letech 2020 a 2021 promítla do zvýšené úmrtnosti.
V následujících letech se ukazatel opět zvyšoval. Podle ČSÚ vzrostla v období 2023–2024 naděje dožití oproti předchozímu dvouletému období ve všech krajích. U žen se výraznější nárůst projevil například v Jihočeském kraji, u mužů v Praze. Neznamená to ale, že se rozdíly mezi regiony automaticky vytratí. K jejich zmenšování je důležité nejen pokračující zlepšování zdravotní péče, ale také prevence a podmínky, ve kterých lidé žijí a pracují.
Doporučujeme
reklama
Co nám mapa dlouhověkosti skutečně říká?
Čísla ukazují, že místo narozenía regionální podmínky se pojí s rozdíly v naději dožití. Nejsou však osobní předpovědí. Žena narozená v Ústeckém kraji nemusí žít kratší život než žena z Prahy a samotné bydliště neurčuje osud jednotlivce.
Regionálního srovnání upozorňuje na nerovnosti, které stojí za další pozornost. Dlouhý život totiž není jen otázkou věku, ale také možností pečovat o zdraví, dostat se včas k lékaři a žít v prostředí, které zdraví zbytečně neohrožuje.
Praha dnes v ukazateli naděje dožití vede, Ústecký kraj se nachází na opačném konci srovnání. Mezi těmito dvěma póly leží čtrnáct krajů s různými podmínkami a životními příběhy. A právě jejich rozdíly připomínají, že na dlouhověkost se nelze dívat jen jako na individuální úspěch. Je také obrazem toho, jak se nám v různých částech země daří žít.
