Magický 30. duben: Probouzejí se síly, kdy spolu bojuje dobro a zlo. Co nás čeká?

Keltům začínalo o půlnoci kalendářní léto – čas dnů prozářených sluncem a pozitivní energie, v Německu a Skandinávii jde o Noc Valpružina a u nás o Filipojakubskou noc. V tuto magickou noc lidé věřili, že se otevírají skryté poklady, zlé čarodějné síly získávají na síle a chystají se na smrtelníky. Proto tehdejší hledači pokladů nikdy nezapomněli na svěcenou křídu, různé amulety nebo třeba kapradinu.

Pověst říká

Pověst praví, že o půlnoci sílí magická síla, protože se všechny čarodějnice slétají a zlá magická síla vládne tu noc ještě větší mocí než obvykle. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, jelikož oheň očišťuje od zlé moci – proto lidé oheň i přeskakovali, aby nad plameny uhořelo vše zlé, co je mělo v moci. Další z důvodů je, že čarodějnice bývaly upalovány, tedy se ohně bály a lidé kolem něj byli v bezpečí. Navíc čarodějnice hledaly místo, kde se setkají, takže čím větší oheň, tím menší šance, že se čarodějnice rozhodnout slétnout dolů.

Slet čarodějnic

Noční setkání čarodějnic, které vede samotný ďábel, se nazývalo sabat. O půlnoci za jasného úplňku se začaly čarodějnice proměňovat ve zvířata a chtěly škodit lidem. Ne nadarmo se proto i do chlívů, statků a světnic dávala svěcená voda a různé amulety. Zapichovali trnové větvičky do květináčů a před dveře, aby se čarodějnice zranily a nedostaly se do domu. Dalším významným zvykem bylo zapálení březových košťat, s kterými se následně točilo dokola. Oheň měl čarodějnice vyděsit, a zároveň koště v pohybu vypadalo jako zářící kulaté slunce, jež symbolizovalo sílu, naději a přicházejí „světlé“ období roku. Vykuřovala se stavení, uklízely se chlévy, aby se zlé síly nemohly nikde usadit a nebylo pro ně ve stavení místo.

Pálení hadrových čarodějnic, zničení všeho zlého a možnost vzniknout něčemu novému. Slunečná a plodná část roku, kdy se daří plodinám, zvěři i lidem – tak bychom mohli vnímat letošní 30. duben.