I když máme dvě oči, svět vnímáme trojrozměrně. Obraz z levého a obraz z pravého oka se totiž na sítnici promítnou propojené, díky čemuž můžete vnímat hloubku a prostor. Dokážete ale 3D obraz nalézt v plochém obrázku?
V 90. letech to byl hit. Dvourozměrný obrázek který působil jako chyba tisku, skrýval 3D objekt. Někdo ho viděl hned, někdo jen obtížně. Musíte trochu zašilhat, naklonit hlavu, přimhouřit oči, předklonit se, upřeně zírat, dívat se jakoby za obraz samotný… V té době měl každý svůj trik a radu, jak ukrytý výjev spatřit. Změť barev náhle začala dostávat ten správný tvar a utajený plastický objekt vystoupil.
Hračka britských fyziků
Autostereogramy, jak se takové obrazy odborně nazývají, byly ve své době velmi populární, objevovaly se na plakátech v časopisech o vědě i pro mládež, na pohlednicích, v knihách. Existence takových obrazů přitom byla známá už o více než 150 let dříve. Iluzi hloubky v plochém, dvourozměrném obrazu, poprvé představil anglický vědec a vynálezce sir Charles Wheatstone již v roce 1838. Nebylo snadné takový obraz vytvořit, ale ani si ho prohlížet. Jeho následovníci na to šli zprvu komplikovanými soustavami zrcadel a čoček. V roce 1844 objevil skotský fyzik David Brewster efekt tapety, tedy že opakující se vzor dokáže mozek přimět v dvourozměrném obrázku vidět trojrozměrnou hloubku. Tento objev se stal základem pro vznik pozdějších tapetových autostereogramů.
Obrázky připomínající popartový tisk se zpopularizovaly s příchodem počítačů. Do té doby bylo třeba složitě vyměřovat, kreslit linky, černé tečky, posouvat obrazce, vypomáhat si zrcadly. Náhle stačily ruce šikovného programátora a grafika a ve změti barev, tvarů a obrazců se skrýval jeden 3D objekt za druhým. V USA dokonce v 90. letech vycházela ve statisícových nákladech série publikací Magic Eye plná podobných optických iluzí.
Spatřit ukrytý obraz ve změti barev a tvarů ale vyžadovalo tu správnou taktiku, jak jsme už napsali výše. Je třeba dívat se upřeně, jakoby za samotný obraz, do dálky, zkusit trochu zašilhat nebo pomalu otáčet hlavou. Sledujte obraz z co největší blízkosti a postupně se od něj oddalujte, pomoci může vložit mezi oči a objekt třeba prst a zaostřit na něj.
Někdo se na obrázek podívá a 3D objekt v něm najde hned. Většina lidí ale potřebuje chvilku potrénovat oči a najít ten správný grif. A jsou bohužel tací, co utajený obrázek neuvidí, i kdyby se sebevíc snažili. Nebojte, není to známka nedostatku inteligence, kterou zkouší prověřit třeba tento náš kvíz, ale spíše kvality vašeho zraku. Autostereogramy vyžadují zapojení obou očí, pokud ale trpíte nějakou zrakovou vadou, například tupozrakostí, může to být na překážku. Oči by také neměly být unavené, třeba z přemíry vysedávání u počítačů a mobilů. Pokud nosíte brýle, zkuste se na obrázek dívat bez nich.
Vyzkoušejte si v následující galerii, jak jste na tom se zrakem vy. Nejprve vždy najdete barevný autostereogram, ve kterém máte za úkol hledat 3D obrazec. Co by v obrázku mělo být skryto, se poté můžete přesvědčit na následujícím černobílém kontrolním obrázku. Přejeme příjemnou zábavu.
Galerie: Autostereogramy, optické iluze populární v 90. letech
