Kvíz: Jak dobře znáte stolní a deskové hry minulé i současné? Ukažte, jestli je ve vás kousek dítěte anebo jste snová babička

Zatímco kdysi se stolní hry vyráběly doma z kartonu nebo tajně sháněly přes známé v Tuzexu, dnes zažívají obrovský boom. A to nejen mezi dětmi, ale i mezi dospělými. Deskové hry jsou zpět, chytřejší, krásnější a důležitější než kdy dřív. Často se tak děje že se celé rodiny nebo kamarádi ze školy i s rodiči pravidelně scházejí nad deskovými hrami, aby pocvičili důvtip svých potomků, ale i svůj. Ostatně, jsme to právě často my, dospělí, kdo se u her rozčiluje. A to i u těch jednoduchých.

Deskové hry jsou víc než jen zábava

Jsou to rodinné rituály, nostalgická vzpomínka na dětství, ale i napínavé strategie, které trénují mozek. V Česku máme svou vlastní herní kulturu, která sahá od klasických českých originálů až po adaptace světových hitů. Vzpomínáte si na jména koníků z Dostihů a sázek? Víte, jak vzniklo pexeso nebo kdo stojí za legendárním karetním Bangem, který děti milují? Tento kvíz je zábavou nejen pro pamětníky, ale i pro vášnivé hráče, kteří tráví večery nad herními plány. Vyzkoušejte si, kolik toho o deskových a stolních hrách opravdu víte. A zjistíte, jestli jste duší dítě, strategický hráč nebo ta nejlepší snová babička, kterou by každé vnouče chtělo mít. Ale nejdříve si dáme malý nápovědní článek.

Pamatujete na papírový svět herních večerů?

Deskové hry jsou už po staletí neodmyslitelnou součástí lidské kultury, a to už od egyptských senetů až po evropské šachy. V českém prostředí se ale vryly do paměti hlavně jako součást rodinného života, který se odehrával v omezených podmínkách totalitního režimu. V socialistickém Československu totiž nebyl herní trh zdaleka tak pestrý jako dnes. A přesto, nebo možná právě proto, se hry staly cenným mostem mezi generacemi, tréninkem logiky i způsobem, jak se přenést do jiného světa.

Herní svět za železnou oponou

Za komunismu byl výběr stolních her velmi omezený. Většinu tvořily státem schválené, didakticky laděné hry nebo adaptace sovětských předloh. Pamětníci si vybaví klasiku jako Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky, které přežily cenzuru jen díky tomu, že peníze byly papírové, nikoliv „kapitalistické“, nebo pexeso, které se stalo fenoménem díky své jednoduchosti a možnosti domácí výroby. A přetrvalo dodnes! „Lidé si tehdy často vyráběli doma hry sami. Vystřihovali z časopisů, kreslili vlastní plánky a figurky vyráběli třeba z korku. Herní duch ale byl silnější než systém,“ vzpomíná pro Svět ženy herní historik Pavel Douška a dodává, že "zásadní roli v „ilegálním“ šíření kvalitních her sehrál Tuzex, tedy obchod pro vyvolené, kam se s bony dostali jen někteří. Zde bylo možné sehnat západní hry, které pak kolovaly mezi rodinami jako poklad."

Sametová revoluce zasáhla i do herního trhu

Po roce 1989 se herní svět v Československu naprosto změnil. Najednou jsme měli přístup ke světovým hitům jako Monopoly, Scrabble, Carcassonne nebo Osadníci z Katanu. Zároveň se ale zrodila i domácí herní tvorba, která začala držet krok se zahraničím. Právě populární hra Bang!, kterou vymyslel Emiliano Sciarra a do světa pomohl dostat český distributor Albi, se stala globálním fenoménem i v češtině. Hry jako Krycí jména od Vladimíra Chvátila nebo Příběhy z kostek zase ukázaly, že i čeští autoři mají co nabídnout a často dokážou spojit humor, strategii i originalitu v jednom balení. „České hry dnes patří ke světové špičce. Máme talentované designéry i ilustrátory, kteří tvoří pro celý svět,“ říká Pavel Douška.

Herní večery jsou zpátky ve velkém stylu

V posledních deseti letech se roztrhl pytel s herními kavárnami, večery deskovek v komunitních centrech a kampaněmi na nové české hry. Na akcích jako Deskohraní v Praze nebo Festival her v Brně se scházejí tisíce lidí, od rodin s dětmi po vášnivé hráče. Hraní už není jen zábava pro děti, ale i plnohodnotný koníček dospělých. A trend pokračuje: moderní hry už nejsou jen o štěstí nebo kostkách, ale často i o příběhu, estetice a hluboké strategii. Z krabic se stávají malá umělecká díla s promyšleným designem, atmosférou i hratelností.

Proč bychom měli hrát i v digitální době

Ačkoli tablety, počítače a telefony okupují pozornost dětí i dospělých, deskové hry si drží své místo a jejich důležitost roste. Psychologové a pedagogové totiž zdůrazňují jejich nenahraditelnou roli ve vývoji dětí. Děti se tak učí hned několik věcí najednou. Rozvíjejí logické myšlení a paměť, například skrze strategické hry nebo klasické pexeso. Učí nás sociální dovednosti, jelikož dítě se učí čekat na tah, respektovat pravidla, prohrávat i vyhrávat. Zlepšují naší komunikaci a spolupráci, protože vyžadují týmovou práci a vzájemné porozumění. A v neposlední řadě nám ukazují kreativitu a vyprávějí příběhy, a totéž nás i učí, třeba narativní hry jako je Dixit nebo Příběhy z kostek „Hra je pro dítě stejně důležitá jako jídlo a spánek,“ říká na závěr Douška. „Když s ním hrajete deskovky, dáváte mu nejen čas, ale i nástroje pro život.“

Tak pojďme na kvíz:

Deskové hry nejsou tedy jen nostalgickým návratem k dětství. Jsou zrcadlem společnosti, nástrojem rozvoje i komunikačním mostem mezi generacemi. V době, kdy se na nás valí digitální podněty, je krabice se hrou a chvíle u společného stolu víc než jen odpočinek. A navíc přece znáte ono staré známé:  „Kdo si hraje, nezlobí.“

České deskové hry jsou nejen oknem do našich vzpomínek, ale i mostem mezi generacemi. Když sedíte u stolu s kostkou v ruce, nejste ani dítě, ani dospělý – jste hráč. A to je něco, co nikdy nezestárne. Tak co, zahrajeme si ještě jednou? Anebo chcete jiný kvíz, protože nad deskovkami preferujete fantasy? Orientujete se ve světě fantasy? Narnie, Nekonečný příběh nebo česká klasika Cesta do pravěku nás vždy spolehlivě vtáhnou do krásného děje