Barevné obaly, nezaměnitelné příchutě, vůně cukrovinek z automatu a kapsy plné žvýkaček a bonbonů. Vzpomínáte? Otestujte své sladké vzpomínky a zjistěte, kolik z těchto dobrot si ještě vybavíte. Náš dnešní kvíz je provoněný a ochucený sladkostmi z devadesátek. Zkuste odpovědět na všechny vzpomínkové otázky psrávně.
Devadesátá léta byla nejen časem nových možností a porevoluční svobody, ale také zlatým obdobím pro milovníky sladkostí. Tehdy nikdo neříkal, kolik cukru smíme a nesmíme sníst, nikdo nás nekontroloval, zda nejíme pamlsky a bonbóny na noc, tedy samozřejmě před vyčištěním zubů. Bylo to volnější, i když nabídka cukrovinek omezenější. Ale pochutnávali jsme si. Pamatujete si kokosové suky, marcipán nebo pendrek, který jedli jen ti otrlí? Zavzpomínejte na nejrůznější pochoutky s naším kvízem.
Po revoluci k nám vtrhla řada zahraničních značek s cukrovinkami nápaditými nejen svými obaly. Nabídka sladkostí v 90. letech v Česku byla pestrá, často ovlivněná směsí porevoluční euforie, návratem ke známým značkám z minulosti a zároveň přívalem novinek ze Západu. Obchody se plnily barevnými obaly, novými chutěmi i oblíbenými klasickými cukrovinkami, které dnes vzbuzují nostalgické vzpomínky.
Vedle sebe se v devadesátkách objevovaly oblíbené klasiky jako bonbony Bon Pari, čokoládová tyčinka Kaštany, sušenky Tatranky nebo žvýkačka Pedro, i tehdy exotické západní značky jako Mars, Snickers, Hubba Bubba nebo Chupa Chups. Doplnily je i novinky domácí produkce typu Kyseláče, Lipo a Disko. Pulty obchodů byly plné barevných obalů a sladkostí, které se staly ikonami celé jedné generace.
Jak jsme už řekli na úvod, v době, kdy cukr ještě neměl pověst bílého jedu a z televize se na nás v ne tak přísně regulovaných reklamách valily chvalozpěvy na sladké pochoutky plné mléka a ovoce, měly sladkosti punc ideální svačiny nejen pro děti. Dětská obezita nebyla takovým strašákem, jako dnes, a tak není divu, že devadesátkové děti měly ve sladkostech mnohem volnější ruku než ty dnešní.
V devadesátých letech nebyla sladkost jen o chuti – často skrývala i malý poklad. Mnoho cukrovinek tehdy nabízelo sběratelské kartičky, obrázky, tetovačky nebo plastové hračky, které děti vyměňovaly a hromadily. Žvýkačky Pedro měly uvnitř obrázky nebo komiksové příběhy, Kinder vajíčka lákala na miniaturní figurky a skládačky. Obchodní strategie tehdy cíleně podněcovaly sběratelskou vášeň a mezi dětmi se rozjela výměnná „ekonomika“. Tato hra se stala součástí každodenní zábavy, školních přestávek i cest do obchodu.
