Kvíz: Poznáte lesní zvířata podle fotky? Jedno z nich je mistrem v hrabání, jiná nemají domov

Když se řekne „les“, hned se nám vybaví ticho, vůně jehličí a mechu, vysoké kmeny stromů jako sloupy katedrály. Je to ideální místo na procházku, houbaření nebo jen k vyčištění hlavy. Jenže pro někoho jiného je les především domov. Je to spletitá metropole s podzemními byty, přízemními garsonkami i luxusními apartmány v korunách stromů. Každý druh si našel svou vlastní taktiku, jak v tomhle pulzujícím organismu přežít a vychovat další generaci.

Mistři v hrabání a podzemní království

Začněme pěkně od základů, tedy pod zemí. Podzemní byty nabízí skvělou izolaci, v létě příjemný chládek a v zimě teplo, které by jim leckterá stará chalupa mohla závidět. A kdo jsou hlavní developeři? Na prvním místě musíme jmenovat jezevce lesního. Jeho obydlí, lidově zvaná „hrady“, jsou legendární. Představte si komplex chodeb o průměru čtvrt metru, které se v několika patrech nad sebou kříží a sahají až do pětimetrové hloubky. Celková délka takového systému může dosáhnout sta metrů. Jezevci své hrady obývají a rozšiřují po celé generace. Jsou to navíc puntičkáři, pelech si pravidelně vystýlají a čistí, a dokonce mají stranou brlohů zřízené „záchody“, mělké jamky sloužící i jako pachové značky jejich teritoria. Takový luxusní komplex samozřejmě láká i nezvané nájemníky. Jezevčí stavby jsou občas tak rozlehlé, že se v nich ani jejich majitelé plně nevyznají. Toho s oblibou využívá třeba liška obecná. Ta si sice umí vyhrabat vlastní, jednodušší noru o délce do deseti metrů, ale proč se namáhat, když je k dispozici hotový apartmán? Liščí nory jsou ale vždy promyšlené a mají několik únikových východů pro případ, že by u hlavního vchodu číhal nepřítel.

Když je postelí celý les

Ne každý ale holduje životu pod zemí. Proč se omezovat na jeden příbytek, když můžete mít za ložnici celý revír? Přesně takhle uvažuje vysoká zvěř. Srny, jeleni nebo divoká prasata nemají žádný stálý domov. Když přijde čas odpočinku, prostě si najdou vhodné místo a ulehnou. Než jelen nebo srna zalehne, kopyty si odhrabe listí a vrchní vrstvu půdy, čímž si vytvoří mělkou a pohodlnou prohlubeň. Podobně to dělají i divoká prasata, která navíc milují spánek v rodinném chumlu, pěkně přitulená jedno k druhému. V zimě si dají na svém loži záležet o něco víc. Zalezou do hustého křoví, často ostružiní, které je chrání před sněhem, vyhrabou si jamky a nanosí si do nich trávu, listí a mech. Podobným nomádem je i rys ostrovid. Tato plachá šelma se nikam nevrací, nemá stálý úkryt. K dennímu odpočinku si vybírá místa, kde se cítí bezpečně. Čím členitější a divočejší terén, tím lépe se v něm cítí.

Apartmány s výhledem

A pak tu máme ty, co se drží pěkně nad zemí. Strom je pro mnohé ptáky hotový bytový dům. Zejména dutiny ve starých stromech jsou žádanou komoditou. Dřevěné stěny skvěle izolují a chrání před nepřáteli. Jenže ne každý si takovou dutinu umí vytvořit. Tesařem mezi ptáky je bezpochyby datel. Jeho silný zobák je dokonalý nástroj na opracování dřeva. Zatímco obrovský a silný datel černý si troufne i na zdravé buky, jeho menší příbuzní, jako je strakapoud, dávají přednost měkčímu, trouchnivějícímu dřevu. Právě proto jsou staré a odumírající stromy v lese tak důležité. Poskytují domov nejen datlům, ale i spoustě dalších nájemníků, jako je naše nejmenší sova kulíšek nejmenší nebo lejsek malý. Ti všichni by v úhledném, „uklizeném“ hospodářském lese hledali domov jen stěží. Oproti nim si naše největší sova, výr velký, potrpí spíše na kamenné příbytky a hnízdí na skalách, ve zříceninách nebo v opuštěných kamenolomech.

Kvíz: Říká vám něco jméno Péťa Bajza? Pokud ano, zvládnete náš dnešní kvíz na jedničku

Jak se vám kvíz povedl? Pokud ne, zkuste další a bude to jistě lepší: Kvíz: Jak dobře znáte české archaismy a zastaralá slova. Jaká byla lepá dívka a komu byste dali šlaši?