Srdce Jana Potměšila na dnešek v noci dotlouklo, jak potvrdila jeho manželka Radka pro ČTK. Bylo mu 60 let. Již jako mladík měl tento pohledný sympaťák nakročeno k hvězdné kariéře a natáčel jeden film za druhým. Na konci osmdesátých let mu ale osud zamíchal kartami a Jan měl vážnou nehodu, kdy mu lékaři dávali jen 7 % šance na přežití. Herec se ale nevzdal, zabojoval a přesto, že už se nikdy nepostavil na nohy, vedl zcela normální život. Měly ho rády všechny generace.
Moc dobře věděl, jakou cenu má lidský život. Vážil si druhé šance, kterou dostal, a využil ji na tisíc procent. To se Janovi povedlo, a i když začátky po nehodě nebyly jednoduché, nikdy se nevzdal. Znovu se vrátil před kamery a jeho největším životním štěstím byla jeho rodina a manželka Radka. Ta také informovala média o jeho poklidné smrti ve spánku.
Létajícímu ševci byla předvídána velká kariéra
Krůčky k herectví byly pro Jana stejné, jako pro mnoho dětských hvězdiček minulosti. Filmaři přišli do školy, kde si ho vyhlédli do televizního pořadu, a od té doby byl v hledáčku režisérů. Po domluvě s rodiči šel však nejdříve na gymnázium a pak se na druhý pokus dostal na DAMU. Během studií již účinkoval v Divadle na Vinohradech a byla mu předvídána velká kariéra. Do povědomí diváků se navždy zapsal jako švec Jíra z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Natáčel jeden film a seriál za druhým a velmi se také angažoval v událostech listopadu a prosince roku 1989.
Po sametové revoluci, kdy na všechny dýchla svoboda, jezdil Jan společně s kolegy po republice a debatoval s lidmi o změnách ve společnosti. Jeden takový prosincový výjezd mu pak obrátil život vzhůru nohama. S Janem Kačerem, jenž seděl vedle řidiče, a ještě jedním kolegou se vraceli večer z Ostravy. Potměšil seděl vzadu a naposledy si pamatuje osvětlenou Prahu. Řidič auta, jehož jméno nikdy nepadlo, nejspíš dostal mikrospánek. Auto narazilo do levých svodidel, odrazilo se doprava a skutálelo se ze svahu. Ostatní řidiči pomáhali s vyproštěním, z auta však vyndali jen tři lidi a ptali se, kolik jich v autě cestovalo.
Po vážné nehodě se už nepostavil, ale naučil se žít
Mladého herce pak našli zaklíněného pod autem. Měl vážné zranění hlavy, otok u páteře a mnoho dalších zranění. Podle lékařů měl pouhých sedm procent na přežití a dlouhé tři měsíce byl v kómatu. „Když jsem se probudil, nevěděl jsem nic. Můj táta poznal, jak jsem zmatený a špitnul jednu holou větu: Václav Havel už je prezidentem. Jako by mi někdo vrátil šém do hlavy, vzpomněl jsem si na všechno,“ zavzpomínal Potměšil pro Idnes.cz s tím, že v tu chvíli mohl hýbat pouze očima. Uvědomil si, jaké měl štěstí, že dostal druhou šanci na život a s neskutečnou odvahou se pustil do náročné rekonvalescence.
Na vozíčku chtěl být co nejvíce samostatný, aby nebyl závislý na okolí. Začátky byly krušné a bolavé, ale nakonec Jan vše zvládl a znovu se také vrátil k herectví. Pro mnoho kolegů je velkým hrdinou, který se nikdy nevzdal, i když mnohokrát dopadl tvrdě na zem, ale touha normálně žít byla silnější.
Jeho optimismus byl až nakažlivý a za své největší štěstí Jan považoval to, že našel svou ženu a narodil se jim syn Honza. A k tomu byl také nevlastním tatínkem manželčina syna Šimona. Se svou osudovou láskou se Jan znal v podstatě od devadesátých let, ale pomyslná jiskra však přeskočila mnohem později, když s ním Radka dělala rozhovor do jednoho magazínu. „Najednou jsme se jako by propojili a zjistili, že spolu chceme žít, vzít se a mít miminko. Byl to velký zázrak,“ svěřil Jan pro web Prozeny.cz, že od té doby si vlastně nikdy nepřestali povídat. Radka vždy byla pro svého manžela velkou oporou a radost jim dělal také společný syn Honza, jenž si už také odskočil před kameru, jako kaskadér. Jestli bude pokračovat v tátových stopách, zatím není jasné, protože ho baví také psychologie a psaní.
Pokud mu to zdraví dovolilo, Jan vždy rád zavítal na společenské události a zapojoval se do akcí s charitativním podtextem, obzvlášť, když se to týká vozíčkářů. Před třemi lety strávil nějaký čas po nemocnicích, protože ho zradilo srdíčko., které je také důvodem jeho odchodu.Létající švec je tak i nadále vzorem pro mnoho lidí. Ukázal, že pokud člověk moc chce, zvládne vše, i když začátky mohou být velmi náročné.
