Stačila jedna role ve všemi oblíbené pohádce Tři veteráni a z Vidy Neuwirthové (62) se stala hvězda. Navždy zůstane princeznou Bosanou s očima daleko od sebe, která zamotá hlavu hlavním hrdinům úsměvného snímku. Herectví ale černovlásku bohužel neokouzlilo, a nakonec ho pověsila na hřebík. Její profesní kariéra je však velmi rozmanitá a sympatická dáma rozdává radost dětem i dospělým.
V době natáčení oblíbené pohádky bylo Vidě dvacet let a o nějakém herectví úplně nepřemýšlela. Studovala „loutkárnu“ a před kameru si jen tak odskočila. Po uvedení Třech veteránů na sebe nenechal úspěch dlouho čekat, ale sympatická dívka bohužel více svého talentu nevyužila.
Zrodila se princezna Bosana
Pro roli pohádkové andělské mrchy se Vida doslova narodila. Když se dostavila na casting na exotickou princeznu, všichni doslova zajásali. Především však Zdeněk Svěrák, jenž se podílel na scénáři. „Hledal orientálně vypadající dívku s očima daleko od sebe. Když jsem přišla na konkurz, zavolal panu režisérovi Lipskému, že už nemusí hledat, že už mě našel,“ zavzpomínala Bosana na první setkání se známým hercem, režisérem a scenáristou. To ovšem netušila, že se na place setká přímo s plejádou našich hereckých legend. „Tenkrát jsem byla pěkná a čerstvá, navíc jsem v té době měla narozeniny, tak mě na rukou nosili. Pan Hrušínský mi tenkrát dokonce vydyndal více peněz, když viděl tu katastrofu, kterou mi každé ráno lepili na obličej,“ prozradila Vida pro web Lifee.cz s tím, že Július Satinský byl zase samá sranda a natáčení si opravdu vychutnávala plnými doušky.
Tmavovlasá krasavice bohužel neměla v povaze průbojnost, a to se jaksi v herecké branži nenosí. Po úspěchu „své“ Bosany čekala, že se jí třeba někdo ozve. Jen tak sama od sebe na castingy nechodila a nechala hereckou budoucnost rozplynout. Rozhodla se však v umělecké branži zůstat. Díky tatínkovi a jeho neskutečnému vyprávění o nacistických zvěrstvech, kdy se potkal tváří v tvář s šíleným Josefem Mengelem, se Vida ponořila hlouběji do židovské problematiky. ‚‚Začala jsem si o tom číst, studovat, co se dalo, poslouchat tátovo povídání a pak, když jsem se začala věnovat loutkovému divadlu, rozhodla jsem se založit dětské divadlo Feigele při pražské židovské obci a organizovat dětské programy na židovské svátky,„ popsala Neuwirthová, proč pověsila herectví na hřebík. Talentovaná dáma také napsala dvě knihy a stala se průvodkyní.
Okouzlující dámu s příjemným hlasem a neskutečným rozhledem tak můžete potkat během procházky pražským židovským městem, kterak vypráví turistům mnohdy o děsivé historii. Jezdí s nimi také do Terezína, který jen po projetí brány nahání husí kůži. S turisty a návštěvníky divadla zažívá ale i vtipné chvilky, kdy je na lidech vidět, jak urputně přemýšlí, odkud sympatickou tmavovlásku znají. „Občas je v tom nechávám vykoupat. Říkají, já vás odněkud znám a přemýšlí. Pak si všimnou mých očí a většinou mě poznají,“ smála se Vida, že je ale samozřejmě vždy potěšena, když si na ni někdo vzpomene. Přiznává však, že po natočení pohádky jí byla pozornost naopak nepříjemná, když si jen tak vykračovala po ulici a „vrhali“ se na ni sběratelé podpisů.
Roli Bosany jí tak už nikdo nikdy neodpáře a dvojnásobná maminka dvou dospělých mužů je na ni po právu hrdá. Ostatně synové se jako chlapci rádi dívali na pohádku s maminkou. Ovšem pouze do doby, než začal princezně růst nos, to pak prý vždy utekli. Vida svého rozhodnutí opustit herectví nelituje, práce ji baví, naplňuje a žije si šťastným a spokojeným životem.
