„Dumky žalky, a co já? Dumky žalky, a co já?“ Tento text si v dětství zpívala snad každá malá holčička, která někdy viděla komedii Ať žijí duchové!. V podání malé Leontýnky, která touží po normálním životě a lásce, byla opravdu dojemná a devítiletá herečka Dana Vávrová v této roli překonala sama sebe. Jak se dál vyvíjela její kariéra?
Filmové prostředí bylo pro Danu Vávrovou naprosto přirozené už od útlého dětství. Na plac mezi filmaře ji od malička brávala její maminka spolu se sestrou Hanou Heřmánkovou, s níž Dana také navštěvovala dramatický kroužek. Její první role se zároveň stala naprosto legendární a proslavila ji na desítky let dopředu.
Talentovaná Leontýnka
Ano, jedná se o postavu Leontýnky z kultovního dětského snímku Ať žijí duchové! Krom party dětských herců v něm tehdy devítiletá Dana účinkovala po boku takových hereckých hvězd, jako byli Jiří Sovák, Vlastimil Brodský nebo Lubomír Lipský. „Ta roztomilá a chytrá holčička byla vyslovený talent. Leontýnku zahrála tak snadno a lehce. A tu píseň jak uměla prodat,“ vzpomínal na herečku pro Blesk.cz Lipský.
Skvělé odehraná role otevřela Daně dveře do filmového světa dokořán. Role přicházely jako na stříbrném podnose a Dana si tak zahrála třeba v seriálu Arabela nebo v dalším kultovním snímku Kulový blesk či v oscarovém filmu režiséra Miloše Formana Amadeus. Jednalo se však převážně o malé role, to ale nadějnou herečku neodradilo. S lehkostí, s jakou hrála, vystudovala také hereckou konzervatoř a pokračovala ve své kariéře.
Zásadní profesní i životní zvrat nastal v roce 1982, kdy se Daně podařilo získat hlavní roli v německé televizní sérii Ein Stuck Himmel. Zahrála si v ní polskou židovskou dívku Janinu a za svoji roli získala mnohá ocenění. A co víc, na natáčení potkala i svoji životní lásku. Od vztahu s německým režisérem a kameramanem Josephem Vilsmaierem ji sice mnozí odrazovali, protože je dělil velký věkoví rozdíl, Dana se za něj ale i tak v devatenácti letech provdala a porodila mu tři dcery.
I její kariéře manželství s Josephem prospělo, a to i přesto, že v České republice se jí v té době rozhodně nedařilo. I když se v době socialismu do Německa odstěhovala legálně, úřady z jejího odchodu nebyly nadšené a o herečce se u nás dokonce nějakou dobu nesmělo ani psát.
Dana si z toho však těžkou hlavu nedělala, protože se jí dařilo i za hranicemi. Díky svému manželovi účinkovala v řadě německých filmů i známých seriálů jako třeba Místo činu nebo Starej. V devadesátých letech svoji hereckou aktivitu poněkud utlumila a začala se věnovat spíše režírování. V česko-německé koprodukci natočila třeba snímek Hurá na medvěda, ve spolupráci s manželem pak dala dohromady film Poslední vlak. Drama z druhé světové války bylo jejím nejslavnějším režijním počinem a přineslo jí mnohá ocenění.
Dana Vávrová mohla na svém kontě mít daleko víc hereckých i filmařských úspěchů, absolutní zlom v jejím životě ale způsobila rakovina děložního čípku, která herečku postihla v pouhých čtyřiceti letech. Ačkoliv se Dana nemoci bránila a bojovala vší silou, rakovina bohužel metastázovala do žaludku a poté i do dalších orgánů.
Dana nesla svůj osud velmi statečně a s nemocí bojovala v ústraní, daleko od vlivu médií. Nechtěla, aby se o jejím stavu vědělo a nechtěla být litována. Důležitá pro ni byla především rodina, která s ní byla do poslední chvíle. Ještě den před svou smrtí se Dana procházela s manželem a třemi dcerami po nemocniční zahradě, jako by si ještě naposledy chtěla užít jejich přítomnost. Zemřela v pouhých jednačtyřiceti letech v únoru 2009. Letos 9. srpna 2024 by oslavila sedmapadesáté narozeniny.
