Úspěšný hudebník, uznávaný dirigent a charismatický pedagog, ve skutečnosti ale muž, který za zavřenými dveřmi zneužíval své postavení. Nyní se k osudu Bohumila Kulínského vrací nový film Sbormistr, který otevírá bolestivé otázky o hranicích moci, manipulace a mlčení. Jaká byla Kulínského skutečná tvář a proč jeho případ dodnes budí emoce?
Bohumil Kulínský mladší se narodil 5. května 1959 v Praze do rodiny hluboce zasvěcené sborové hudbě. Jeho otec, Bohumil Kulínský starší, a matka Blanka Kulínská stáli u zrodu proslulého dětského sboru Bambini di Praga v roce 1973. V již dědičném prostředí hudby a dětí vyrůstal mladý Kulínský jako ryba ve vodě. Ačkoliv kvůli zaneprázdněnosti na něj rodiče neměli téměř čas, Kulínský si v dětství nepřipadal osamocen.
Dospívání ve sboru
„Moje dětství bylo krásné a zvláštní zároveň. Zvláštní v tom, že moji rodiče byli zaneprázdněni od dvou hodin odpoledne zhruba do deseti večer. Krásné na tom bylo, že jsem díky tomu měl velkou svobodu,“ popisoval Kulínský ve své knize Volný pád. Společnost mu dělala hudba, kterou miloval, a několik hudebních nástrojů, na něž se učil hrát. Bylo zřejmé, že půjde ve šlépějích svých rodičů, a také ano. Již v sedmnácti letech přebíral vedení menšího sboru Bimbi di Praga a dva roky nato byl oficiálně sbormistrem hlavního tělesa.
Po absolvování Pražské konzervatoře v roce 1981 a brněnské JAMU v roce 1987, kdy v obou případech studoval dirigování, se Kulínský etabloval nejen doma. Spolupracoval se Symfonickým orchestrem FOK, Komorní filharmonií Pardubice nebo Operou Národního divadla, kde zastával funkci šéfdirigenta mezi lety 1997 a 2002. Často však hostoval i v zahraničí, například v Japonsku a Mnichově.
Úspěch Bambini di Praha
V roce 1990 společně s matkou založil při Bambini di Praga vlastní hudební školu, čímž rozšířil svůj vliv a dal pokračování tradici sbormistrovství zakotvené ve své rodině. Jeho práce byla chválena, sbor byl nejen zárukou hudební kvality, ale i ambicí, kterou vedl s tvrdou rukou a přísnými požadavky. Úspěch neměl jen u nás, ale v celém světě a pravidelně vystupoval v zahraničí napříč kontinenty. V posluchačích vyvolával nadšení, nikdo však netušil, co se děje mimo pódia a jakým utrpením prochází řada sboristek.
První bouře udeřila koncem roku 2004, kdy byl Kulínský 25. listopadu zatčen během příprav na turné do Japonska. Policejní vyšetřování odhalilo desítky obvinění z pohlavního zneužívání nezletilých sboristek, datované do let 1984–2004. Vyšetřovací verze hovořila o devětačtyřiceti případech, některé zdroje mluví i o dvaapadesáti. Nešlo již o náznaky, ale o plnohodnotný skandál, který otřásl českou společností.
Člověk s velkým charismatem
Trestní proces trval roky. V roce 2007 byl rozsudek opakovaně odkládán a vracen zpět kvůli nedostatečným důkazům. Ačkoliv padla spousta obvinění, našla se i řada dívek, které se za svého sbormistra nekompromisně postavily. Řada sboristek, které nebyly přímo zneužity, ale vypověděla mimo jiné i to, že se sbormistr choval zvláštně i během společných saun, chodil s nimi do saunových místností zcela nahý a to samé vyžadoval i po nich. Jednou z nejvýraznějších postav celého soudního procesu byla bývalá sboristka Karolína Chytilová, která se později stala manželkou Matěje Rupperta.
Manželství však vydrželo pouhých pět měsíců. „Byl to člověk s velkým charismatem. Imponoval mi. A navíc jsme ve sboru trávili spoustu času. V tomto věku se velmi lehce k někomu upnete. Někdo se zamiluje do svého učitele ve škole, já do vedoucího sboru. On tohoto citu zneužil,“ vysvětlovala tehdy pro iDnes.cz Chytilová, proč na obtěžování Kulínského přistoupila.
Nakonec krajský soud v lednu 2009 vynesl trest pět a půl roku vězení za třiadvacet případů pohlavního zneužívání, v dalších devatenácti případech mu bylo prokázáno ohrožování mravní výchovy, přičemž v devíti případech byl zproštěn. Za mřížemi skončil Kulínský v dubnu 2009, v červnu 2011 byl ale propuštěn za dobré chování, a to po odpykání poloviny trestu. „Vychvalovat vězení je nesmysl a říkat, že to tam bylo příšerné, je také nesmysl. Dozorci na Ruzyni se ke každému chovali korektně, až luxusně. Takové ty poznatky o násilí, jak je vidíme ve filmech, jsem tam nezaznamenal. Navíc mi nedělá problém chovat se stejně k tomu, kdo zametá ulici nebo je vysokoškolský učitel. Takže jsem ve vězení vycházel s naprostou většinou lidí přátelsky,“ popsal Kulínský svůj pobyt v ruzyňské věznici.
Drsný návrat z vězení
Součástí rozsudku byl i desetiletý zákaz práce s dětmi, který mu znemožnil návrat ke své celoživotní profesi. Po propuštění z vězení tedy Kulínský nevěděl, co s ním bude dál. „Mísila se hektická radost a euforie s obavami z toho, co bude dál. Ty se naplnily. Od začátku jsem byl ale na zemi, nestavěl jsem si vzdušné zámky. Navíc k tomu jsem přišel prakticky o všechny peníze, začínám od nuly,“ popsal Kulínský své pocity krátce po návratu z vězení. Neuspěl ani při pokusech na hudební scéně. Mezi vazbou a uvězněním pracoval jako taxikář, poté jako archivář partitur v Pražské komorní filharmonii, a dokonce krátce jako druhý sbormistr u Pražského filharmonického sboru.
V roce 2013 se dokonce přihlásil do výběrového řízení na ředitele FOK neboli symfonického orchestru hlavního města Prahy, přihlášku ale stáhnul poté, co jeho účast vyvolala veřejné pohoršení. Nepomohl mu ani fakt, že se v souvislosti s ním hovořilo o užívání pervitinu. Nakonec své vzpomínky na práci s Bambini di Praga i na svůj život sepsal v knize Volný pád.
Zánik Bambini di Praga i Kulínského
Kauza Kulínského výrazně poznamenala také existenci sboru Bambini di Praga. Po dramatickém vyšetřování a procesu se sbor v červnu 2011 definitivně rozpadl, a to po osmatřiceti letech neustálého a velmi úspěšného působení. Škola sborového zpěvu, založená i jím vedená, ztratila svoji integritu. 15. září 2018 byl Kulínský nalezen mrtvý ve svém bytě na Jungmannově ulici v Praze, ve věku devětapadesáti let. Příčinou byla akutní selhání ledvin, okolnosti smrti byly označeny za náhlé.
Nyní však příběh znovu ožívá v novém filmu Sbormistr. Režisér Ondřej Provazník se ve svém snímku inspiruje skutečnou a velmi citlivou kauzou sexuálního zneužívání, která v nultých letech otřásla veřejností v souvislosti s proslulým pěveckým sborem. Děj filmu se soustředí na třináctiletou Karolínu, která se na počátku 90. let touží dostat do prestižního dívčího sboru. Během zásadní sezóny musí čelit talentovaným konkurentkám, včetně své starší sestry, a získat si respekt obdivovaného sbormistra. Film zkoumá křehký vztah mezi autoritou a dospívajícími dívkami, kde hranice tvůrčí spolupráce a manipulace mohou být nebezpečně tenké a metody autority se mohou snadno vymknout kontrole.











