Čeština z roku 1930 by vám na první poslech nejspíš nepřipadala nijak exotická. Pak ale někdo vytáhne šrajtofli, pozve vás do biografu a začne mluvit o švihákovi. A rázem je o zábavu postaráno.
Některá slova přežila dodnes, jiná se schovala do starých knih a filmů. Pojďme si připomenout výrazy, které kdysi lidé používali úplně běžně, zatímco dnes bychom u nich možná potřebovali malý slovník.
Prvorepubliková čeština měla grády
Představte si obyčejné odpoledne v roce 1930. Potkáte známého, prohodíte pár slov, domluvíte se na návštěvě biografu a cestou si ještě něco koupíte u kramáře. Nic zvláštního. Jen by dnešní člověk některým slovům možná úplně nerozuměl.
Čeština tehdy samozřejmě nebyla žádná jiná řeč. Lidé se domluvili stejně jako my, jen měli v zásobě výrazy, které dnes znějí poněkud zaprášeně. A některé jsou tak povedené, že by vůbec nebylo špatné je vrátit do oběhu.
Když si někdo schoval peníze do šrajtofle, nemusel se bát, že je strká do nějakého podivného pouzdra. Šrajtofle byla jednoduše peněženka. Slovo dnes působí trochu komicky, ale ještě není tak dávno, kdy ho lidé používali úplně normálně.
Představte si třeba větu: „Počkejte, vytáhnu šrajtofli.“Dnes by to možná vyvolalo úsměv, tehdy by na tom nebylo nic zvláštního. Peníze byly peníze, jen jejich domov měl poněkud zajímavější jméno.
Biograf lákal na filmy
Když vás někdo ve 30. letech pozval do biografu, nemuseli jste pátrat po tom, co je to za nový podnik. Šlo o kino a filmová představení tehdy lákala lidi stejně jako dnes. Jen místo dnešního kina byste na plakátu hledali slovo biograf.
Filmová zábava měla velké kouzlo a biograf patřil k místům, kam se chodilo za zážitkem. Takže pokud by vám někdo řekl, že večer vyráží do biografu, můžete klidně přikývnout. Tady byste se neztratili.
Švihák nebyl žádný akrobat ani člověk, který měl neustále někde co do činění se švihem. Označoval elegantního a upraveného muže, který si uměl vybrat oblečení a záleželo mu na tom, jak působí na okolí.
Takový švihák by dnes možná dostal nálepku elegána nebo módního frajera. Jenže švihák má přece jen větší kouzlo. Zní trochu starosvětsky, ale zároveň přesně vystihuje člověka, který se před odchodem z domu rozhodně neoblékl náhodou.
Kramář měl zboží po ruce
Kramář byl obchodník. Pokud jste tedy potřebovali něco koupit a vypravili se ke kramáři, nečekalo vás žádné dobrodružství s neznámým povoláním. Šli jste jednoduše nakupovat.
Dnes už slovo známe hlavně z historických textů a příběhů. Tehdy však patřilo do běžného života. A zatímco dnešní zákazník projde mezi regály a všechno si vloží do košíku sám, u kramáře hrála mnohem větší roli osobní domluva.
Se slovem garderoba si dnes většina lidí spojí oblečení nebo celý šatník. Ve starších textech ale můžete narazit také na význam spojený se šatnou. Záleží tedy na tom, v jaké větě se výraz objeví.
A přesně tady začíná být stará čeština zábavná. Některá slova totiž poznáme, ale jejich význam si vyložíme trochu jinak. Člověk má pocit, že rozumí, jenže pak zjistí, že mu unikla podstatná část rozhovoru.
Doporučujeme
reklama
Která slova vás nachytají?
Prvorepubliková čeština má jednu velkou výhodu. Většině vět stále rozumíme, takže se necítíme úplně ztracení. Pak přijde jedno zapomenuté slovíčko a člověk najednou přemýšlí, jestli se náhodou nevrátil o sto let zpátky.
Právě takové výrazy jsme vybrali do kvízu. Některé možná poznáte okamžitě, u jiných budete tipovat podle pocitu. A jestli si myslíte, že byste rozhovoru z roku 1930 rozuměli bez jediného zaváhání, teď máte ideální příležitost si to ověřit.
