Do pořadu Na kafeečko webu Lifee.cz tentokrát zavítala modelka a maminka dvou dětí, Andrea Verešová. Ta se zde mimo jiné rozpovídala o tom, jak ji spolužáci na škole šikanovali kvůli jejímu vzhledu. Andrea totiž podle nich nebyla tak krásná, za jakou ji dnes považujeme my. "Byla jsem šikanovaná za to, že jsem škaredá. Zní to pozoruhodně, ale měla jsem vždy velmi hubené nohy, takže se mi smáli, že mám "tyčky do fazule". U vás se tomu říká jinak, párátka nebo kozí nohy. Potom se mi vysmívali, že mám široký nos a pihy, a představ si, že jsem dlouho měla odstávající uši. Tehdy jsem měla pocit, že jsem taková Pipi Dlouhá punčocha – hodně pih, odstávající uši, hubené nohy…,“ svěřila se v pořadu Na kafeečko modelka Andrea Verešová.
„Každé dítě se trochu potýká s nějakým malým komplexem, nebo s něčím, co ti okolí dává najevo, protože je to prostředek nějaké hry nebo frustrace jiných. Ještě se učíš určit si své limity a hranice, a hlavně mít sebelásku a trošku seberespektu. Naučit se mít rád takový, jaký jsi,“uvedla v pořadu Na kafeečko webu Lifee.cz Andrea.
Období nejistoty
Každý z nás ve svém životě nejspíš zažil okamžik, kdy sám o sobě pochyboval. Mohlo to být v období dospívání, kdy se hledáme, nebo poté, co nám někdo nechtěně, špatně zvolenou poznámkou naboural sebevědomí. Pak přichází chvíle, kdy jde krása stranou a my se cítíme jako ošklivé káčátko, o které nikdo ani prstem nezavadí. Tento pocit vlastní hodnoty je často ovlivněn společenským tlakem a idealizovanými standardy krásy, které však se skutečnou krásnou mají jen pramálo společného. Smyslem života je přijmout sami sebe jako jedinečné a krásné osobnosti, kterými skutečně jsme. Proměna, vnitřní i vnější, je však vždy možná.
Pokud jste se v některé ze svých životních fázích cítili jako ošklivé káčátko, vězte, že jste nebyli sami. Tento fakt si odžije alespoň na malou chvíli téměř každý člověk. Pokud se však na tento okamžik podíváte ze správné perspektivy, může být ideálním obdobím růstu, sebepoznávání a změny. Sami sobě se většinou nejvíce nelíbíme v pubertě, kdy se jako lidé tvarujeme a vyvíjíme. Pro mnoho z nás je právě tento čas obdobím, kdy se fyzické předpoklady našeho těla nesetkávají s dostatečným sebevědomím, které je pro přijetí sebe sama zcela klíčové. Je nutné pochopit, že krása není jen o fyzickém vzhledu. Je to také to, co nosíme uvnitř sebe a jakou energii vysíláme do okolí.
Skutečná krása tedy není definována pouze naším fyzickým vzhledem. Svůj podíl na tom, zdali se svému okolí líbíme nebo nelíbíme, souvisí také s našimi vlastnostmi, jako je laskavost, inteligence či schopnost empatie. Je odrazem všeho, co nosíme uvnitř. S touto přitažlivostí se následně pojí také naše štěstí. Je třeba dojít do fáze, kdy se začneme mít rádi takoví, jací skutečně jsme. Důvěra v naše vnitřní kvality umožňuje ostatním vidět nás takové, jaké vidíme sami sebe. Změny v tomto ohledu přichází s časem, nabytými zkušenostmi a dospělostí. Jsou důkazem, že každé ošklivé káčátko se nakonec může transformovat v krásnou labuť, která si bude vědoma svých kvalit. Krása je relativní pojem, jen na nás je, jaký význam ji nakonec dáme.
