Také se vám někdy stává, že se zarazíte nad podobou některého běžně používaného českého slova? Ať už píšete e-mail, status na sociální sítě nebo krátkou zprávu, opakovaně zjišťujete, že čeština vám nedá nic zadarmo. Mnohdy máme pocit, že dané slovo známe, a přesto se dopustíme školácké chyby. Vyzkoušejte si, jak na tom jste. Třeba budete překvapeni. Náš zábavný kvíz vás prověří.
Čeština je sice krásná, ale někdy dokáže být pěkně zákeřná. Mnohá slova vnímáme hlavně podle sluchu a to je kámen úrazu. Když totiž píšeme podle toho, co slyšíme, snadno zaměníme „s“ za „z“, „mě“ za „mně“ nebo přídavné jméno za příslovce. A co potom chudáci cizinci! A právě na tyto momenty si posvítíme v dnešním článku.
Nejčastější pravopisné chyby, které stále děláme
Čeština má řadu tzv. „falešných přátel“, tedy slov, která známe a užíváme, ale často nesprávně. Navíc i vlivem mluveného projevu a moderních technologií se z běžné komunikace vytrácí cit pro pravopis. Podle učitelů češtiny jsou přitom chyby stále stejné: špatné tvary příčestí, zaměňování zájmen, přechylování cizích jmen nebo například nesprávné tvary v trpném rodě.
„Nejčastěji se chybuje u frekventovaných slov, protože je známe z řeči, ale nevidíme je napsaná,“ potvrzuje jazyková korektorka Míša Holubová. Jako příklad uvádí slova jako výjimka, zhlédnout, dodnes, dohromady nebo třeba bizarní. U těchto výrazů jsou chyby obzvlášť časté právě proto, že je máme už tak zažité, anebo že je slyšíme jinak, než jak se skutečně píší.
Někdy za chybu může i to, že se v médiích nebo na sítích objeví chybně napsané slovo tolikrát, až ho začneme považovat za správné. A někdy jsme si prostě od školy neosvěžili, jak daný jev správně vypadá, například u podmiňovacího způsobu, shody podmětu s přísudkem nebo správného použití interpunkce.
Když máme napsat „mě“ nebo „mně“, spolehlivě se zpotíme. A přitom existují jednoduché pomůcky. „Nahraďte si zájmeno jiným – například mě = tebe, mně = tobě. Funguje to téměř vždy,“ radí Holubová. Podobně to platí i pro „ji“ versus „jí“, kde pomůže zaměnit za „ni“ nebo „ní“.
Stejně matoucí je i psaní příslovcí dohromady či zvlášť. „Moc ráda“ píšeme zvlášť, protože jde o příslovce a přídavné jméno. Ale „mocráda“ neexistuje. Zato najednou nebo nakonec se píše dohromady, protože vyjadřují okolnosti děje. Tady prostě pomůže jen praxe, čtení a dobrá paměť.
