Před dvaceti lety praskaly 6. června filmové ateliéry ve švech. Sjela se do nich spousta novinářů, protože každý chtěl být při tom. Odstartovalo totiž natáčení denního seriálu Ulice, projektu, jaký neměl do té doby v dějinách našich televizí obdoby. A byl to skvělý tah. Ulice se totiž i dnes těší velké oblibě a na obrazovkách běží stále denně. Patříte mezi jeho milovníky už od začátku, nebo ho teprve začínáte sledovat?
Televizní seriál Ulice patří k nejdéle vysílaným a zároveň nejoblíbenějším českým seriálům. Poprvé se na obrazovkách televize Nova objevil v roce 2005, a od té doby se stal pevnou součástí každodenního života mnoha diváků. Každý všední den přináší nové příběhy, které nejsou vzdálené realitě, ale naopak se v nich odráží běžný život a jeho radosti, starosti, lásky, zklamání i malé i velké vítězství obyčejných lidí.
Realita všedního dne
Seriál se odehrává v prostředí jedné fiktivní pražské ulice, která je jakýmsi mikrosvětem společnosti. Najdeme zde obchod, kavárnu, školu, městský úřad, hospodu i obytné domy, prostory, které dohromady tvoří známé kulisy každodennosti. Díky nim působí seriál Ulice autenticky a diváci mají často pocit, že sledují svět, který by mohl existovat za rohem jejich vlastního domu. Právě v tom spočívá její síla, není o celebritách ani o mimořádných událostech, ale o běžném životě, jaký žijeme všichni.
Za vznikem seriálu stál mimo jiné i režisér Dušan Klein, který byl už u jeho počátků. Od té doby prošla Ulice přirozeným vývojem, mění se generace postav, vznikají nové vztahy, některé příběhy končí, jiné začínají, herci přibývají i odcházejí, mění se i režiséři a tým v zákulisí. A přesto si seriál dokázal udržet to nejdůležitější: lidskost, všednost a schopnost zachytit realitu s nadhledem i pochopením.
Během let se v Ulici objevily stovky postav. Některé se staly ikonickými a diváci je sledují od úplného začátku, například Vilma Nyklová v podání Jaroslavy Obermaierové, Lumír Nykl (Václav Svoboda), Jitka Farská (Ilona Svobodová), Rudolf Hrušínský (Vlastimil Pešek) čiBára Jordnánová, kterou hraje Tereza Brodská. Seriál tak vytváří unikátní televizní kroniku, ve které lze sledovat, jak se lidé vyvíjejí, stárnou, mění zaměstnání, zakládají rodiny a čelí životním křižovatkám.
Důležitým prvkem je i prostředí samotného natáčení. Ulice se natáčí v pražských ateliérech, kde vznikl celý komplex kulis připomínající skutečnou městskou čtvrť. Exteriéry a interiéry působí natolik věrohodně, že mnozí diváci dlouho věřili, že Ulice je skutečné místo v Praze. Tvůrci dbají i na detaily jakovýlohy obchodů, názvy ulic, drobné nápisy, které dotvářejí iluzi živého prostoru.
Seriál se vysílá pětkrát týdně, od pondělí do pátku, a každý díl má zhruba 40 až 45 minut. Díky této pravidelnosti se Ulice stala pro mnoho lidí rituálem a chvílí klidu po práci nebo příjemným zakončením dne. Za téměř dvacet let svého vysílání vzniklo už více než 4 500 dílů, což z Ulice činí nejdelší denní seriál v historii české televize.
Ulice ale není jen zábavou. Často otevírá i důležitá témata, partnerské krize, domácí násilí, závislosti, šikanu, generační spory nebo přijetí odlišnosti. Tvůrci se snaží, aby příběhy působily uvěřitelně a zároveň přiměly diváky k zamyšlení. Nechybí ale ani humor, lehkost a nadhled, přesně tak, jak to bývá i v reálném životě.
Před dvaceti lety asi nikdo nečekal, že se Ulice stane fenoménem, který v plné síle vstoupí do své dvacáté sezony a na den přesně oslaví i dvacáté výročí první klapky. Navíc s herci i členy štábu, kteří byli na place již při startu a kteří se teď v ateliérech cítí jako doma, mezi svými. O to více si tvůrci seriálu cení neutuchající divácké přízně, jež je jedním z pilířů této uliční rodiny.
