Také jste se ve školních lavicích potili u nekonečného drilování veršů, které musely odsýpat jako na drátkách? Většině z nás se při vzpomínce na Kytice od Karel Jaromír Erben vybaví spíše stres před tabulí a přísný pohled češtinářky než samotný obsah, což je obrovská škoda. Tahle sbírka je totiž tím nejkrvavějším a nejděsivějším dílem, jaké české devatenácté století zplodilo.
Při pohledu na životopis Karla Jaromíra Erbena byste asi neřekli, že právě on stvoří svět plný usekaných končetin a psychického teroru. Narodil se v podkrkonošském Miletíně, vystudoval práva a filozofii a celý život působil jako nesmírně pečlivý, možná až trochu suchopárný archivář a úředník. Nevysedával v hospodách a neusiloval o revoluci, jako to uměli jeho vrstevníci. Erben byl muž řádu, sběratel a vědec, který trávil dny v prachu starých listin a během nocí zřejmě přemýšlel nad tím, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí.
Zajímavé je, jakým způsobem Erben pracuje s ženskými postavami. V jeho baladách nenajdete žádné pasivně čekající princezny na záchranu, prim hrají matky a dcery, které se motají v kruhu viny a vykoupení. Někdy je ta mateřská láska tak silná, až je toxická, jindy se matka vteřinu nepozornosti promění v neúmyslného kata vlastního dítěte. Erbenovy hrdinky nejsou zlé, jsou jen lidské, ale v jeho baladách se za lidskost platí tou nejvyšší měnou. V Erbenově světě se neodpouští rouhání a zdánlivě nevinná touha po zlatě nebo nahlédnout do budoucnosti může skončit absolutní katastrofou. Je to zrátka drsná realita venkova zahalená do mýtického hávu, a za každými dveřmi se může skrývat nadpřirozené zlo čekající na vaše klopýtnutí.
A co vy? Jak moc dobře si pamatujete Kytici? V našem kvízu zjistíte, jestli jste v hodinách literatury dávali pozor, nebo jste jen mechanicky odříkávali naučené sloky, které už jste dávno zapomněli.
