Seriál Ulice: Při natáčení jsem na mžik usnula mezi replikami. Do Ulice si vlastně chodím odpočinout, říká představitelka Karly Markéta Stehlíková

Bývalá parťačka Jirky Hermana z kriminálky Karla Marečková vstoupila poprvé do Ulice začátkem roku 2017. Osudové se pro ni stalo setkání s Márou, do kterého se zamilovala v době, kdy se rozcházel s Monikou. Tehdy jí byl velkou oporou, když řešila zmizení a průšvihy svého mladšího bráchy Bruna. S Márou si prošli nejednou těžkou zkouškou, například když se Márovi ztratil táta, který skončil po rozvodu na ulici, když ona sama nemohla dlouho otěhotnět, přestože po rodině oba toužili, když adoptovali malého sirotka Vojtu nebo když Mára zabředl do nekalých kšeftů a dluhů.

Při natáčení jsem na mžik usnula mezi replikami

V roce 2020 se vzali, krátce nato se jim narodil syn Karlík, přezdívaný Kustík. Když byla Karla na mateřské, zamilovala se do scenáristy Jakuba, se kterým tehdy spolupracovala. Přestože románek po několika týdnech ukončila, Jakub se jí nehodlal vzdát. Začal ohrožovat i její rodinu, čímž se vše provalilo. Mára jí tuhle zradu nedokázal odpustit, i když se snažil. Nakonec to skončilo rozvodem, ale ani ten nebyl definitivní a Mára s Karlou se snažili zachránit rodinné vztahy.

První natáčecí den jste absolvovala před osmi lety. Vzpomenete si na něj ještě?
Pamatuju si ho moc dobře. Byla jsem nervózní jako před maturitou. Ale atmosféra na place mě překvapila, všichni byli neuvěřitelně milí a nápomocní, takže nervozita rychle opadla. A pak už to jelo jak na běžícím pásu.

Co je pro vás na natáčení Ulice nejnáročnější?
Tempo. Všechno je rychlé, málo zkoušení, hodně textu…. Člověk musí být pořád ve střehu, soustředěný a dobře připravený, jinak to nejde utáhnout.

Jak vypadá váš běžný natáčecí den?
Brzké vstávání, rychlá káva, pak maskérna, kostymérna a hurá na plac. Často natáčíme i několik obrazů za den, někdy na různých lokacích. Oběd v ateliéru a mezi scénami se snažím učit další texty nebo si dát alespoň chvíli klidu, nebo zkontrolovat dítě a vymyslet co bude k večeři. Ale atmosféra je hezká. Chodím si tam vlastně odpočinout. Mám ráda všechny svoje kolegy a moc ràda s nima trávím čas. 

Co pro vás bylo zatím největší hereckou výzvou v Ulici?
Emočně vypjaté scény, kdy má Karla na place zvládat osobní drama a zároveň být „v práci“ jako kriminalistka. Ta tenká linie mezi profesionalitou a lidskostí je někdy těžké vybalancovat.

Naučit se tolik textu musí být výzva. Máte na to nějaký trik?
Záleží na množství, někdy to jde rychle, jindy je to boj. Nejlépe se mi učí v klidu večer, když už doma všechno spí. A hodně mi pomáhá, když si text nahlas říkám, nebo si ho přepíšu rukou, líp si ho tak zapamatuju.

Jaká je vaše oblibená vzpomínka z Ulice?
Vzpomínám ráda na jednu scénu, kdy jsme točili brzy ráno a já usnula na mžik mezi replikama. Prostě mluvím a najednou blik a všichni na mě koukají a smějou se. 

Stalo se vám někdy, že vás lidé na ulici oslovují jménem vaší postavy? Jak na to reagujete?
Ano, často. Lidi na mě volají: „Karlo, co tam s tím manželem pořád řešíš?!“ (smích) Beru to s humorem, je to známka toho, že postava žije a lidem není lhostejná.

Co na Karle obdivujete?
Karla má v sobě obrovskou vnitřní sílu a odhodlání. Když se pro něco rozhodne, jde si za tím. To bych občas potřebovala i já.

Jak by podle vás mohla Karla být ještě sypmatičtější?
Podle mě je sympoška! 

Můžete mluvit do scénáře své postavy?
Občas ano, když cítím, že by postava v dané situaci reagovala jinak, než je napsáno, a mám k tomu argumenty. Po těch letech si myslím, že svoji postavu už dobře znám. 

Kdybyste mohla strávit dovolenou s Karlou, kam byste spolu jely a co by se tam asi stalo?
S Karlou bychom asi jely někam na samotu, klid, les, knížka, kafe. A možná by se i tam našla nějaká záhada k vyřešení, ona by bez pátrání dlouho nevydržela.

Jak vypadá vaše ideální nicnedělání uprostřed léta a kam byste se ideálně chtěla teleportovat?
Na pláži, v Itálii, kniha v ruce, aperol, žádný telefon. Ticho, klid, slunce a žádné „musím“. Teleportovat bych se chtěla do Japonska v období sakur, nebo do Jižní Koreje v říjnu, kdy všechno zlátne a ve vzduchu je vůně čaje.