Seriál Ulice: Do scénáře mluvím, rád si ho upravuju a přidávám. Občas překvapím i kolegy, říká představitel Martina Koldy Petr Komínek

Šimonův spolužák Martin Kolda, kterého hraje Petr Komínek, se poprvé objevil v Ulici v září 2023. Na samém začátku školního roku měl průšvih kvůli alkoholu, do kterého namočil i Šimona, jenž mu zavolal pomoc, když začal kolabovat. Pak Kolda chvíli sekal latinu, ale záhy začal znovu vystrkovat růžky. Šimona vyhecoval k tomu, aby vylezl na komín, ale jakmile se to zvrtlo, zbaběle utekl. Netají se ani tím, že chce sbalit Valerii, což Šimona samozřejmě štve. Když na školu přestoupí Sonin syn Erik, nejprve si ho otestuje a pak se stane jeho kumpánem. Do party přiberou i Šimona, ale ty největší průšvihy půjdou právě za Erikem a Koldou. Kam až kluci zajdou ve snaze všem dokázat, že oni na to mají?

Pamatujete si na svůj úplně první natáčecí den? Jaký byl?
Pamatuji si, že jsem kvůli prvnímu dni musel změnit letenky, které jsem měl do Londýna, abych o tu roli nepřišel, věděl jsem, že to za to stojí.  Bylo to hezký, hned mě všichni kolegové vzali do party, hned byla sranda, sedli jsme si. Vzpomínám na to velice pozitivně (smích).

Co je podle vás na práci v denním seriálu nejnáročnější?
Neustále nové scénáře. Mám v tom systém, mám to poskládané v komínku (smích), nahoře vždy natáčecí den, co mě čeká nejdříve. Když se na tu kupu papíru koukám, nechápu, že to dokážu dostat do hlavy.

Popíšete váš běžný natáčecí den?
Vždy se těším, teď co se dopravuju sám a mám pozdější nástup než v 7:00 ráno a čas, tak jezdím dříve, dám si dobrou snídani/ oběd, to je můj zaklad. Pak zapluju do maskérny, kde probereme vše, i to, co se nestalo. V šatně oblíknu Koldu, pak ze mě udělají holky maskérky hezčího člověka a jdeme točit! Jsem pozitivní člověk, takže se vždycky nasmějeme a práce jde od ruky. A vždycky zapomenu na konci vrátit klíče od šatny, taková moje klasika.

Co pro vás bylo zatím největší hereckou výzvou v Ulici?
Asi momentální Koldovy názory a chování, snažím se tam vždycky dát toho vtipného Koldiče, ale když hraju, a já jako člověk s tím nesouhlasím, tak je to vždycky složité.  Ale i tak se snažím do toho dát všechno. Vžít se do toho a zahrát to jak nejlépe umím. No a pak když máme točit s Kubíkem Krause nějakou hádku, potyčku. Máme se v osobním životě holt rádi (smích).

Jak se vám daří naučit text?
Teď už je to rychlovka, když jsem začínal, učil jsem se to klidně čtyři dny dopředu, pak to s kamarády opakoval, ve škole, s přítelkyní, pořád něco. Teď se na to mrknu před spaním, přečtu si to, a pak ráno. A nakonec s kolegy na zkoušce před natáčením a jde to samo. Je to o trénování té hlavy. Ale co mi nejvíc pomáhá, je to číst nahlas a už zkoušet, jak to řeknu před kamerou. 

Na co z natáčení rád vzpomínáte?
Koldič je plný hlášek, to mě baví, hodně si jich i přidávám a vymýšlím sám. Když jsem naštvanej tak žeru… Tuto hlášku mám rád, to si i snad nechám potisknout na nějaký tričko. A pak testování gauče u Šimona v bytě, jezení baget, zpívání...

Jak si užíváte atmosféru na place?
Nezažil jsem za tu dobu špatnou atmošku, je to na vás, jaké si to uděláte. Kdybych tam šel už se špatnou náladou, myslím, že by to bylo znát. Často mezi klapkami zpívám, nebo říkám vtipy. Teď jak hodně točíme s Aničkou Fučíkovou, myslím, že jsme si herecky i lidsky sedli. Vždycky nám to rychle uteče a Anička je teda fakt profík. A pak samozřejmě Kuba Krause, hodnějšího a ryzího člověka jako je právě on, potkáte opravdu málokdy. 

Oslovují vás lidé na ulici Koldo?
Ano, často, dělá mi to radost. Zvlášť když to jsou lidi, do kterých byste neřekli, že koukají. ‚Nazdar Koldič‘ slýchávám na ulici často, dokonce jednou jsem šel zaplatit tankování a paní prodavačka přes celou prodejnu radosti zakřičela ‚To je Kolda!‘ Je to hezké a vtipné (smích) Vždycky se snažím prohodit kus slova a popřát si hezký den.

Co byste si od Koldy rád převzal do života?
Možná to, jak jsou mojí postavě nějaké věci dost jedno, třeba škola. I když já taky moc nestíhám poctivě školu navštěvovat z pracovních důvodů, tak mě tíží svědomí, to Koldu určitě ne (smích). Takže ulevit někdy hlavě a bez výčitek si odpočinout, to by se někdy hodilo. Ale samozřejmě ne vždycky.

Co podle vás Koldovi chybí?
Laskavost a láska, možná se to objeví, ale teď je přece jen trošku zabedněnej do sebe, takovej sobec. Tak kdyby si možná víc empaticky uvědomoval, že jeho chování může třeba někomu ublížit. 

Mluvíte scenáristům do toho, jak se má Kolda chovat?
Určitě (smích) Já obzvlášť, já si rád upravuju a přidávám. I tak, že to někdy překvapí i kolegy, na každou akci jsem třeba na konci řekl jinou větu. A to pak bylo hezké sledovat ty autentické reakce. Rád přidávám i trochu humoru, aby se tomu blbovi aspoň někdy zasmáli, když na něho zrovna diváci nejsou naštvaní, že zase něco provedl. 

Kam byste s Koldou vyrazil na prázdniny?
Já bych ho vzal pod stan, aby se ukázal, jakej je hrdina, podle mě první pavouk a Kolda by už utíkal směr domov. A zazpívali bychom si karaoke, to mu celkem jde.

Jak by vypadalo vaše ideální „nicnedělání“ uprostřed léta?
Já to moc neumím, ale kdybych to měl překousnout, tak bych si dal maraton Harryho Pottera a ležel a ležel. Ale to určitě nevydržím. Určitě během toho aspoň vysaju, nebo sednu ke klavíru a něco napíšu. 

Kam byste se i prázdninách nejraději teleportoval?
Já bych teleport využíval na transport do Brna za rodinou, abych se mohl jet třeba na tři hodinky najíst k tátovi do bistra, pak s mamkou na kafe a s bráchou do fitka. A pak bych se podíval na Nový Zéland, to je ted takový moje cílový místo na prozkoumávačku, ale to je tak na čtrnáct dní, protože se tam letí snad třiatřicet hodin. Tak to bych si zkrátil a byl tam vždycky den, pak se vrátil natočit Ulici a pak zase zpět a představovat si jak tam někde v dálce běhá Frodo a Gandalf (smích).

Baví vás seriál Ulice? Přečtěte si, co v rozhovoru prozradila představitelka Jitky Farské Ilona Svobodová.