Seriál Ulice: Přála bych Lindě něco vážnějšího k řešení, třeba nějakou vášeň, říká Petra Bučková

Tomášova nová partnerka Linda Jirásková vstoupila do seriálu Ulice v listopadu 2024 v poměrně třaskavé atmosféře, protože Tomášova exmanželka Bára ji podezírala, že na ni žárlí. Všichni, kdo Lindu znají, se shodují v tom, že je pohodová, příjemná, vtipná a přímočará. Nemá zapotřebí být středem pozornosti a ovládat prostor. Když se jí ale něco nezdá, umí se ozvat a vytýčit mantinely. S Tomášem se seznámila v zaměstnání, pracuje ve stejném ústavu jako on. Postupně bude odhalovat čím dál víc ze svého soukromí, které je pro leckoho v jejím okolí velmi překvapivé. Zároveň si bude kvůli Tomášovi nastavovat hranice s Bárou.

Pamatujete si na svůj úplně první natáčecí den? Jaký byl?
Byla jsem moc nervózní, opravdu hodně, protože vím, jak dlouho je Ulice na obrazovkách a beru to jako velkou zodpovědnost nastavit nějak tu postavu, zároveň jsem točila poprvé s Terezou Brodskou a Petrem. Ale byli moc fajn a myslím, že jsme to zvládli.

Co je podle vás na práci v denním seriálu nejnáročnější?
Ulice má takové specifikum, že je tam hrozně fajn tým, jak jsou ti lidé spolu už před dvacet let, tak si to chtějí udělat hezký, nikdo tam neprudí a je cítit velmi přátelská atmosféra. Zároveň to šlape jako dobře promazaný stroj, to jsem asi ještě nezažila na žádných natáčeních. Je vidět, že ti lidé jsou spolu velice dobře sehraní. Člověk se nemusí bát, do čeho jde. Dopředu víte, kdy točíte, málokdy se přetahuje. Nejnáročnější faktor jsou texty. Tím, jak je seriál na obrazovkách denně, je někdy potřeba v dialogu divákům shrnout, co se stalo třeba před třemi týdny. Pak se točí podobné scény každý den a člověk vlastně neví, co už řekl a co ne. A pokud člověk do takového velkého projektu vstoupí, musí počítat s tím, že není úplně pánem svého času a musí opravdu hodně dopředu nahlašovat dovolenou, závazky a podobně.

Co je podle vás na práci v denním seriálu nejnáročnější?
Ulice má takové specifikum, že je tam hrozně fajn tým, jak jsou ti lidé spolu už před dvacet let, tak si to chtějí udělat hezký, nikdo tam neprudí a je cítit velmi přátelská atmosféra. Zároveň to šlape jako dobře promazaný stroj, to jsem asi ještě nezažila na žádných natáčeních. Je vidět, že ti lidé jsou spolu velice dobře sehraní. Člověk se nemusí bát, do čeho jde. Dopředu víte, kdy točíte, málokdy se přetahuje. Nejnáročnější faktor jsou texty. Tím, jak je seriál na obrazovkách denně, je někdy potřeba v dialogu divákům shrnout, co se stalo třeba před třemi týdny. Pak se točí podobné scény každý den a člověk vlastně neví, co už řekl a co ne. A pokud člověk do takového velkého projektu vstoupí, musí počítat s tím, že není úplně pánem svého času a musí opravdu hodně dopředu nahlašovat dovolenou, závazky a podobně.

Jak vypadá váš běžný natáčecí den?

Naši řidiči mě vyzvednou na metru na Skalce, jedu do ateliéru, hned se převleču, hned jdu do maskérny, vše je celkem na minuty. Dám si Lindiny brejličky a už se scházíme u stolečku na kafe, kde si řekneme text. Je u toho vždy režisér a řekneme si, co je potřeba. Udělá se zkouška na kamery a jde se točit. Jede to, žádné velké prodlevy. Jak ten den vypadá, také hodně záleží na tom, kolik toho zrovna točím. Někdy se text učím čtrnáct dní dopředu, abych byla připravená, někdy mám jen dva obrazy, tak je to rychlé.

Jak dlouho vám trvá naučit se texty?
Nejsem obdařená fotografickou pamětí jako někteří kolegové a strašně jim to závidím. Musím se texty většinou nadřít. Ale jak se teď učím na tři projekty zároveň, tak vidím, že se mozek trénuje a to učení je lepší. Chodím třeba po Vyšehradě a přeříkávám si texty. Takže se může stát, že diváci potkají Lindu, jak chodí po hradbách a hádá se s Pavlem (smích).

Co pro vás bylo zatím největší hereckou výzvou v Ulici?

Největší výzva, kterou ráda přijímám, je nacítit ten žánr, nevyčnívat, ale zároveň oživit dialogy, které jsou třeba jen informační. Linda je zatím nenápadná role, která žádný velký problém neřeší a já jsem zvyklá na velmi výrazné role žen, které jsou ve zlomových okamžicích života, a to Linda nemá. Najít ten střed je pro mě herecká výzva.

Kterou vlastnost byste si od Lindy ráda vypůjčila?

Brejličky, co zakryjí kruhy pod očima (smích). Jinak je Linda ode mě docela odlišná a to je dobře.

A co byste si pro Lindu přála?
Asi bych Lindě přidala něco vážnějšího k řešení, možná nějakou vášeň, aby se trochu odkryla. Aby řešila věci, které ji spojí s publikem.

Můžete mluvit do scénáře své postavy?
Ne, nemůžu. Dozvídám se, co se tam děje, až když mi přijde scénář. Vždy po půl roce je sezení s dramaturgyní a producentem a castingovým režisérem, tam si vždy řekneme, jak bude moje postava pokračovat. Nemám žádné právo ani pozvání do toho zasahovat.

Jak by vypadala vaše společná dovolená s Lindou?
Linda má repliku: „Brácha znáš mě, pro mě je exotika výlet do Itálie, nepotřebuju jezdit na safari do Keni nebo na potápění na Bali.“ Vzhledem k tomu, že Linda ne úplně ráda cestuje, mohlo by se zdát, že s Lindou nemáme vzhledem k mému životu nic společného, ale je to naopak. Potápění na Bali jsem zažila ve filmu, mám přítele daleko a musím za ním jezdit, a práce mě často odvádí mimo Prahu a mimo moji postel (smích). Takže já Lindě úplně rozumím, pro mě i Itálie je daleko (smích). Chci být chvilku doma, válet se u vody, číst si, projít se, najíst se… Úplně obyčejné věci, žádná exotika, žádný adrenalin, toho mám v práci dost.

Kam byste se ráda teleportovala na dovolenou?
Přála bych si, aby mě s mojí mamkou, pro kterou už dlouhé cesty nejsou, tak aby nás přenesl někam, kde je krásné moře se vším všudy, neřve tam hudba, je tam veškerá péče. To bych si přála pro svoji mamku, případně pro mého muže Thomase. Já nikam cestovat nepotřebuju, mám ráda naši krajinu.

Baví vás seriál Ulice? Přečtěte si, proč v roli Adriany vystřídá Šárku Krausovou v nové sezóně Sandra Nováková.