"Miluji je oba, ale opustit nedokážu ani jednoho," svěřila nám boj s láskou Ivana

„Společnost má jasno v tom, jak by měla správná láska vypadat. Jeden partner, věrnost, stabilita a jasné hranice. Jenže život si občas píše vlastní scénáře. A ne každý je černobílý. Někteří lidé se ocitnou v situaci, kdy milují více než jednoho člověka, aniž by to plánovali nebo chtěli. V takovém případě pak nelze vztah definovat podle předem stanovených pravidel, je třeba přistupovat k němu jinak. Ocitnout se v situaci, kdy současně milujete dva partnery, je psychicky velice náročné a rozhodnout se, které si vybrat, v sobě často skrývá nelehký a nejistý úkol,“ uvedl psycholog a profesor na University of Nevada, William Jankowiak.

Miluji je oba, ale opustit nedokážu ani jednoho

Ivana je jednou z těch, kteří se v takovém příběhu ocitli. Je jí třiačtyřicet let, má za sebou dlouholeté manželství a zároveň vztah, který vznikl nečekaně a změnil její pohled na svět. Sama o sobě říká, že nikdy nechtěla nikomu ubližovat. Přesto dnes žije s tajemstvím, které ji tíží každý den. S manželem Petrem je Ivana dvacet let. Společně vychovali dvě děti, prošli si radostmi i těžkými obdobími a stále spolu dokážou mluvit. „Petr je můj domov. Zná mě lépe než kdokoli jiný. Ví, kdy mlčím proto, že jsem unavená, a kdy proto, že mě něco trápí,“ říká Ivana.

Nejistý konec

Ivana neví, jaký konec její příběh bude mít. Ví jen jedno. Miluje je oba. A opustit nedokáže ani jednoho z nich. Její vyprávění není oslavou nevěry ani návodem, jak žít dvojí život. Je spíš svědectvím o tom, jak složité dokážou lidské city být. A také o tom, že někdy neexistuje správná odpověď. Jen volby, se kterými se člověk musí naučit žít.

„Stydím se za svého bratra, který pije a dělá mi jen ostudu,“ neví si rady Tereza

Mohlo by se vám líbit

"V padesáti jsem se zamilovala do ženy. Můj život má konečně správný smysl," píše paní Alena

Jejich vztah se postupem času proměnil spíš v hluboké partnerství a přátelství než v vášnivou lásku, ale pocit sounáležitosti zůstal. Druhý muž vstoupil do jejího života před třemi lety. Jmenuje se Marek a poznali se v práci. Zpočátku šlo o obyčejné rozhovory u kávy, postupně ale začali trávit čas i mimo kancelář. „U Marka jsem se znovu cítila jako žena, ne jen jako manželka a matka,“ přiznává Ivana. S Markem zažila něco, co už dlouho nepoznala. Motýly v břiše, těšení se na zprávy, lehkost a smích.

Mohlo by se vám líbit

Jak jste na tom s emoční inteligencí? Těchto 6 znaků vám napoví víc, než čekáte

Paralelní světy

Dnes Ivana žije dva paralelní životy. Doma je manželka a máma, venku žena, která se zamilovala. Každý z těch vztahů jí dává něco jiného. Petr jí poskytuje jistotu, klid a pocit bezpečí. Marek jí dává vášeň, radost a pocit, že je znovu naživu. „Kdyby mi jeden z nich něco chyběl, dokázala bych to pojmenovat. Jenže mně chybí oba, když u jednoho nejsem,“ říká tiše. Nejtěžší na celé situaci je podle Ivany vědomí, že takto nelze žít donekonečna. Čas běží a tajemství se s každým dalším dnem prohlubuje. „Někdy si říkám, že bych měla být statečná a odejít. Jindy mám pocit, že bych tím zničila všechno, co jsem roky budovala,“ svěřuje se. Přiznává také, že ji sžírá pocit viny, hlavně vůči manželovi, který nic netuší.