Kolikrát už jste si letos postěžovali, že je venku „zima jako v morně“, nebo naopak „vedro k padnutí“? Jenže počasí, které panuje v našich končinách, je ve skutečnosti jen takový slabý odvar toho, co příroda skutečně dokáže. Naše planeta je plná extrémů, nad kterými zůstává rozum stát. My jsme pro vás připravili test, který prověří, jestli byste obstáli jako drsní cestovatelé, nebo by vám bylo lépe doma u krbu.
Možná máte pocit, že letošní léto bylo k nevydržení a při pohledu na teploměr šplhající ke třicítce jste propadali beznaději. Je to přirozené, naše těla nejsou stavěná na extrémní počasí. Jenže to, co je pro nás vrcholné horko, je ve světovém měřítku zanedbatelné. Historie měření teplot je zajímavým záznamem nejen toho, co příroda dokáže, ale i varovným signálem, který nám Země vysílá.
Kvíz: Zimní extrémy
Pokud si myslíte, že ty pravé extrémy probíhají hlavně v poušti v Africe nebo v oblasti amerických kaňonů, tak i Evropa umí ukázat drsnou tvář. Stačí se podívat do historie, rekord drží řecké Atény s hodnotou 48 °C, ačkoli v posledních letech ho dohání i vyprahlé vnitrozemí Španělska. Je to známkou toho, že klima se mění a horký jih je stále rozpálenější. Extrémní teploty ale občas panují i v naší kotlině. Vzpomínáte na rok 2012? Tehdy se v Dobřichovicích u Prahy přepisovaly tabulky, když teploměry ukazovaly více než 40,4 stupně Celsia. Bohužel celosvětový trend ukazuje, že horkých dní bude přibývat a to, co jsme dříve považovali za vzácnou výjimku, se stává novým standardem.
Určit, kde je na Zemi skutečně nejtepleji, je celkem složité. Dlouhá léta učebnice zeměpisu uváděly rekord z Libye, který byl ale po důkladné revizi a analýze v roce 2012 změněn. Ukázalo se, že došlo k chybě nezkušeného pozorovatele, a ke svému prvenství se vrátily Spojené státy, konkrétně nehostinné Údolí smrti s teplotou 56,7 °C. Tamní podmínky jsou pro život takřka neslučitelné, přesto toto místo přitahuje mnoho dobrodruhů i vědců.
Satelity nám dnes dokonce ukazují, že na Zemi mohou existovat ještě teplejší místa, například v íránské poušti Lút, kde byste se za horkých dní doslova ugrilovali. Povrchová teplota tam může šplhat i k sedmdesátce. V těchto místech však nejsou oficiální pozemní stanice, které by data potvrdily podle standardů Světové meteorologické organizace. Vědci tak balancují mezi tím, co změříme na zemi, a tím, co vidíme z vesmíru.
Doporučujeme
reklama
Říše věčného ledu
Zatímco jedna polovina světa řeší, jak se neuvařit, ta druhá bojuje s mrazem, který dokáže zastavit i čas. Pokud si myslíte, že minus dvacet je důvod nevystrčit nos z domu, Antarktida by vás rychle vyvedla z omylu. Právě zde, na ruské výzkumné stanici Vostok, padl v roce 1983 absolutní rekord: -89,2 °C. Ještě děsivější je ale představa, že byste v takových podmínkách museli normálně žít. A přece taková místa existují. Na východě Sibiře, ve vesnici Ojmjakon, chodí děti do školy i v minus padesáti. Je to nejchladnější trvale obydlené místo na světě.
Zajímavé na tom všem je, jak blízko k sobě tyto extrémy občas mají. V takové Argentině nebo USA můžete zažít spalující žár i drtivý mráz na jednom území. Planeta nám tím dává najevo svou neuvěřitelnou rozmanitost, ale i sílu, kterou nelze zkrotit. Takže ať už se právě balíte do péřové bundy nebo do plavek, proti těmto extrémům je naše české počasí ještě mírné.
