Je předpokladem toho, abyste vyšli s ostatními. Proto je důležité učit se mít sám sebe rád jako dobrého přítele, věřit si a nepropadat hysterii, když všechno nejde přesně podle vašich představ.
Nezačněte si hned v duchu nadávat, když něco uděláte hůř nebo jinak, než jste měli či chtěli. Ale zase nebuďte úplnými vnitřními flegmatiky, kteří nad vším nevzrušeně mávnou rukou – to není důkaz, že jste psychicky klidní, to je spíše známka toho, že vám na sobě moc nezáleží, že jste rezignovali na vylepšení své osobnosti.
Riziko: Učiníte-li si z duševní harmonie nejvyšší metu, bude to kontraproduktivní. Nejenže jí nedosáhnete, ale navíc přivedete všechny kolem sebe na pokraj mrtvice.
Jak se mu bránit: Učte se rozprávět se sebou, rovnat si myšlenky a také se samostatně zabavit – nenudit se sami se sebou. Pomoci vám může třeba to, že si navyknete sepisovat pro a proti, když o něčem uvažujete. Dobré je také zkusit si jednoduše nakreslit sebe a kolem to, o co právě jde – stačí prostinká kresbička, jakési schéma, které vám usnadní orientaci. Můžete zkusit i jednoduché formy meditace, které vás zklidní. Cvičte se v rozvíjení fantazie – pomůže vám při řešení většiny problémů. A nakonec se naučte připustit také okolnost, že leccos prostě vy nevyřešíte, takže to budete muset nechat vlastnímu vývoji.
Foto: Depositphotos (1)
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
