Jen co začne být v létě parno, vyrážíme pravidelně každou sobotu s kamarády na piknik do parku. Je to nejen dobrá příležitost strávit po celém pracovním týdnu nějaký čas na slunci, ale také šance, jak vynahradit mojí dvouleté fence Stacy, že na ni ve všední dny nemívám příliš času. Kdybych si ji měla pořizovat sama, asi bych do toho nešla, ale bývalý přítel Tomáš byl čtyřnohými kamarády doslova posedlý. Celé dny trávil doma a předstíral, že si hledá práci, zatímco si ve skutečnosti hrál se psem a sledoval televizi. Pravda, sice Stacy pravidelně venčil a věnoval se jí, ale od chlapa jsem očekávala i nějakou jinou, smysluplnější aktivitu. Ani po dlouhých naléháních, že by se měl věnovat něčemu perspektivnějšímu a nenechat ženskou za něj všechno platit, se nic nezměnilo. Naopak, byl stále více uštěpačný a uražený. Když jsem mu prolezla historii v prohlížeči, potvrdilo se mi, že si namísto nabídek práce prohlížel leda tak bulvár. Nakonec se stalo nevyhnutelné a po jedné příšerné hádce jsem nechalaTomáše, aby si sbalil a odešel.
Bolestná ztráta
Našeho pejska jsem si ale nechala – koneckonců byla psaná na mě a ten budižkničemu by sotva měl na jídlo pro sebe, natož pro psa. Stacy vždycky bývala poslušná, takže jsem ji takřka kdekoliv mohla nechat běhat bez vodítka – zkrátka jsem věděla, že se nezaběhne. Ale na tom nedávném pikniku vyběhla za zajícem, a než jsme se vzpamatovali, zmizela kdesi mezi houštím v nedalekém lesíku. Příštích několik hodin jsme s kamarády prolézali všemožná křoviska, volali a nakonec si domů přinesli nespočty zahryznutých klíšťat. Stacy ale nikde nebyla. Večer jsem obvolala všechny útulky, nechala na sebe kontakt, přesto se celou noc nikdo neozval a já začínala myslet na nejhorší. Namísto spánku jsem na počítači vyráběla plakáty s její fotkou a prosbou, aby mě případný nálezce zkontaktoval.
Záchranný vzkaz
Jaké bylo překvapení, když jsem přes den ze zoufalství zabrousila na sociální síť a tam visel vzkaz od jistého Patrika, který Stacy našel. Hned jak to šlo, rozjela jsem se tím směrem. Fenku mi předal, jen já pořád nechápala, jak přesně mě vlastně vypátral – vždyť lidí s mým jménem, které bylo vyražené na psí známce, musí být tolik! „Víte, stačilo ho zadat na internetu, a když mi na vašem profilu vyskočily fotky, na kterých jste s pejskem spolu, bylo mi všechno jasné…“ odpověděl mi. Peníze nechtěl, tak jsem ho aspoň pozvala na oběd, na kterém si stejně nic nedal a jen usrkával malé pivo. Po chvíli jsem z něj vypáčila, že nikoho nemá. Popovídali jsme si tak hezky, že se naše setkání zopakovalo. Dnes už s Patrikem nějaký ten pátek chodíme a mně stále vrtá hlavou, jak je ten život zamotaný, když vám pes, který zbyde po bývalém příteli, dokáže najít novou lásku.
Příběh čtenářky: Pes expřítele mi přivedl novou lásku!
